VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Kůda – fotograf plzeňského bigbítu

Plzeň - Když se někde v Plzni hraje bigbít, často uvidíte pod pódiem dlouhovlasého blonďatého muže s fotoaparátem.

1.8.2017
SDÍLEJ:

Autoportrét Josefa KůdyFoto: Deník / Josefová Hana

Josef Kůda je vlastně kronikářem plzeňských rockových událostí, vždyť muzikanty fotí už téměř čtyři desítky let. A právě oslavil pětašedesátku.

Jste spojen s plzeňským big-bítem. Proč jste začal fotit právě muzikanty?
Muzika a obrázky mě vlastně provázejí celý život. Už na devítiletce jsem dělal první nesmělé fotografické krůčky s tátovým měchovým fotoaparátem značky Agfa. Táta mě taky naučil základy fotografování. A když jsem ve třetím ročníku průmyslovky uviděl v Dominiku výstavu Tarase Kuščynského, řekl jsem si: 'To je ono, to chci taky dělat.' Jeho fotografie mají totiž nádhernou poetiku. A taky jsem se už jako školák naučil hrát na kytaru a později si vyrobil baskytaru, která mimochodem hraje dodnes. Hrál jsem ve stu-dentské kapele a pak v Plzeňském Bluesbandu. Po vojně jsem se oženil, narodil se nám syn Michal. Chtěl jsem zajistit rodinu, a tak jsem vzal práci strojníka v elektrárně na směnný provoz a svépomocí k tomu ještě stavěl. Byl to dva a půl roku pořádný zápřah. Žena si ale našla jiného a já se ocitl sám v garsonce. Zažil jsem však tehdy jakýsi restart. Kapela se rozpadla, já prodal aparát a pořídil si kvalitní fotografické vybavení a fotil portréty i akty. Když Ladislav Rott začal s hudební publicistikou, fotil jsem k jeho článkům plzeňské kapely.

Fotil jste nejen plzeňské muzikanty, ale i světové hvězdy.
Fotím je, když hrají v Plzni, a jezdím i na evropské koncerty. Zapátrám-li v paměti, tak v archivu mám třeba Die Toten Hosen, Deep Purple, Metalliku, Nazareth, Emerson Lake & Palmer, Roberta Planta, Dona Aireyho, Manowar, Marillion, Jetro Tull a mnoho dalších.

S kým vším jste spolupracoval?
Od roku 1990, tedy od doby, kdy jsem se fotografii začal věnovat profesionálně, jsem byl dvorním fotografem plzeňského Divadla pod lampou. Díky tomu mohu říci, že jsem vyfotil snad všechny plzeňské kapely. Nejen ty, s nimiž jsem generačně spřízněn. Fotil jsem od jeho vzniku pro magazín Rock Report. Spolupracuji s Jirkou Slámou z plzeňského vydavatelství AVIK, pro něž jsem připravil řadu obalů na alba. Pět let jsem jezdil jako dvorní fotograf s Kabáty…

Bylo to náročné? Přeci jen mají pověst divoké kapely ze severu…
No, bylo… S Pepou Vojtkem jsme se nejdřív na baru pohádali o muziku i politiku, ale od té doby nám to klapalo. Vzpomínám, že když jsem za nimi přijel do studia k Dodo Doležalovi, kde natáčeli album Země plná trpaslíků, tak Pepa otevřel lednici a řekl: 'Tady máš flašku rumu, až ji dopiješ, vem si další.' Tohle období ale skončilo, když Pepa Vojtek začal dělat muzikály. To pak vždycky koukl na hodinky a prohlásil: 'Musím jet'.

Takovýchto příhod jste asi zažil víc a nejen s Kabáty…
Divadlo pod lampou byla past, která vcucla každého a ráno ho zmuchlaného vyplivla. Vzpomínám, že Jirka Sláma vydával skvělou nahrávku Pod lampou na baru a já měl na toto LP udělat přebal. Na zadní straně přebalu měli být všichni hudebníci. Musím říci, že do jednoho odpovědně spolupracovali, někteří tam byli již od pátku, ti méně zdatní od soboty. Fotilo se však až v neděli odpoledne. Sláva a nadšení již vyprchalo, pouze jediný Bejdžán z Požáru mlýna měl tu odvahu dát si pivo. Proto společné foto je poněkud scíplé, tedy ne takové, jak by se na pankáče slušelo.

A máte nějakou radu či doporučení pro ty, kdo začínají fotit?
Snad jen svou zkušenost: Začínal jsem na střední formát 6 x 6 cm. Na filmu bylo dvanáct políček a cena nemalá. Musel jsem si tedy velmi dobře rozmyslet, co a jak vyfotím. To znamená naučit se nejen kompozici, ale i technické aspekty fotografie včetně práce v temné komoře. Kdo začíná s kinofilmem, ten si zpravidla s kompozicí hlavu neláme. Vyfotí jedno téma několikrát, vždyť je tam šestatřicet políček a ona se jedna fotka povede. A nejhorší je začínat rovnou s digitálem – co se mi nelíbí, to smažu. Žádné náklady. Podle toho to pak také vypadá… Jak známe z pohádek – ke kýženému cíli snadná cesta nevede. Kdo chce princeznu, musí zkrátka zabít draka!

JOSEF KŮDA● Narodil se v Plzni 19. července 1952
● Vystudoval stroj-ní průmyslovku
● Od roku 1990 se fotografii věnuje profesionálně
● Kromě bigbítu jsou jeho druhým hlavním tématem ženy. Je mistrem v kolorování černobílých fotografií
● Má za sebou řadu samostatných výstav v Plzni, Praze i Německu. Na příští rok připravuje výstavu v plzeňském Azylu
● Spolupracuje s hudebním vydavatelstvím AVIK i s vydavateli knih
● Pro náš měsíčník Kultura připravuje spolu s Ladislavem Rottem stránku o rockové hudbě

Autor: Hana Josefová

1.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto HC Škoda Plzeň - HC Olomouc.

Facka na Hané. Mora zničila Škodovku pěti góly

Hráči Viktorky porazili v neděli doma 3:0 Zbrojovku Brno.
20

Série pokračuje. Viktoria porazila i Brno

Piráti měli s sebou Edisona

PIRÁTI slavili v Dominiku. Jejich jednička Lukáš Bartoň byl spokojen, jejich pražský šéf Ivan Bartoš taky.

Asistenční pes s vámi nesmí, slyšela vozíčkářka v obchodu

Plzeň - Personál prodejny a ostraha zákaz vstupu popřely.

Vrba: Máme co napravovat

Plzeň – Porážkou s Luganem připravili svým fanouškům velké zklamání. Už tuto neděli si je mohou fotbalisté Viktorie Plzeň částečně udobřit. V jedenáctém kole první ligy doma přivítají celek Zbrojovky Brno.

Disco tanec v Lokomotivě

Plzeň – Soutěž startuje v neděli v 8:30 hodin.    

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení