Jiří Karmazín vystavuje v rodném kraji

Nepomuk - V Nepomuku trvá do 25. února výstava, která představuje rodáka z nedalekých Dožic.

3.2.2018

SDÍLEJ:

Jiří Karmazín (stojící zcela vpravo) při vernisáži nepomucké výstavy.Foto: Šárka Těšík

Jiří Karmazín oslavil na Štědrý den minulého roku pětaosmdesáté narozeniny. Výročí významného rodáka z nedalekých Dožic, který dětství prožil v Nepomuku i v sousední Vrčeni, připomíná výstava jeho obrazů, kreseb i porcelánu v Městském muzeu a galerii v Nepomuku, která byla zahájena 20. ledna.

„Ještě dnes si pamatuji, jak jsme s otcem a maminkou chodili z Nepomuku na Zelenou horu přes Klášter okolo kapličky, v níž je stopa sv. Vojtěcha. Ta se mi vždycky zdála být moc veliká,“ vzpomínal Jiří Karmazín. Dodal, že v Nepomuku už od šesti let ministroval jak v kostele sv. Jakuba, tak v kostele sv. Jana Nepomuckého. „Byl jsem snad nejmladší ministrant,“ poznamenal. Uvedl také, že prostředí kraje, jenž je zdoben mnoha božími muky a odkud pochází jeden z nejznámnějších českých světců, velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Obrazy s tématem ukřižovaného Krista jsou ostatně na výstavě k vidění.

I když po studiu pražské Akademie výtvarných umění zůstal Jiří Karmazín v Praze a na své alma mater působil jako pedagog, do rodného kraje se stále vracel, což ostatně třeba dokládá obraz Na poli z 80. let minulého století. Rozměrné plátno a malířské náčiní si Jiří Karmazín každý den dopro-střed pole vozil na kolečku.

ČTĚTE TAKÉ:

Dan Landa jede do Blovic s knihami a kytarou

Vystavená díla vybírala žena Jiřího Karmazína a jeho syn Šimon. Kromě obrazů a kreseb jsou vystaveny i porcelánové soubory. V 90. letech minulého století se Jiří Karmazín věnoval ve spolupráci s porcelánkou Dubí u Teplic malbě kobaltem pod glazuru. Jeho porcelánový soubor si pořídila i norská princezna.

Ve stopách Jiřího Karmazína pokračuje i jeho syn, dcera a vnoučata. „Všichni jsou postižení výtvarnem,“ říká pyšně a zamýšlí se, že on sám svůj výtvarný talent nejspíše zdědil po otci. Dnes Jiří Karmazín s manželkou žije v obci Laciná nedaleko Blatné.

Autor: Hana Josefová