Krásný obraz Antonína Slavíčka pojmenovaný Silnice – Krajina z Kameniček zdobil po léta ředitelskou pracovnu Jany Potužákové v Západočeské galerii v Plzni. Právě na tuto cestu se přečasto dívala. „Přeji všem, aby šli po zajímavých a šťastných životních cestách, byť někdy kamenitých, jako je Vysočina na Slavíčkových obrazech. A hlavně aby mohli projít svou pouť ve zdraví,“ řekla včera, když se loučila po dvaadvaceti letech s vedením galerie, kolegy a přáteli.

V čele Západočeské galerie ji vystřídá třiačtyřicetiletý bývalý kurátor Národní galerie v Praze Roman Musil, který už v Plzni připravil úspěšnou výstavu Neklidem k Bohu.

„Na chvilku snad i ráda od práce vydechnu, ale později bych se chtěla vrátit k některým odborným úkolům, které si v galerii zaslouží dopracování,“ sděluje své plány od 1. prosince už bývalá ředitelka Západočeské galerie, která letos oslavila půlkulaté životní jubileum.

„Naše přátelství trvá desítky let a téměř po celou tuto dobu jsme byli jako učitelé kolegy na plzeňské pedagogické fakultě. Odedávna je také kritikem mé výtvarné tvorby – a to často kritikem tvrdým! Tím mi nesčetněkrát pomohla a já ji mám za to všechno moc rád,“ říká akademický malíř a prezident Mezinárodního bienále kresby v Plzni Jaroslav Zapletal, kterému před několika týdny připravovala i zahajovala velkou bilanční výstavu.

„A co reprezentativních výstav dokázala do Plzně přivést! Dodnes je jich už bezpočet a její přínos výtvarnému životu města a kraje je nevyčíslitelný,“ zdůrazňuje. Nejnovější výstava plzeňské textilní výtvarnice Slavěny Jandové začala před několika dny také úvodním slovem Jany Potužákové. „Známe se od dob studia a po letech jsme se opět sešly, když ke mně do lidové školy umění přivedla své dvě okaté usměvavé děti Markétku a Libora, ze kterých vyzařovala touha malovat a tvořit. ´Podívej se na ně,´ řekla a tím myslela, zda jsou šikovné. A byly. A hodně. Byla radost s nimi pracovat,“ popisuje své přátelství s dosavadní ředitelkou Západočeské galerie Slavěna Jandová.

„Poté jsme chodily společně i do tanečních pro pokročilé, pak jsem se odvážila požádat, zda by mně zahájila výstavu a ještě později jsme se setkávaly na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty,“ ještě dodává známá textilní výtvarnice a Janě Potužákové přeje jako vždycky – i když už nebude v ředitelské kanceláři – hlavně co nejpevnější zdraví.