„Moje matka chtěla, abych hrál na klavír, a tak jsem absolvoval sedm let výuky na tehdejší Lidové škole umění v Blovicích. Poslední rok jsem si ale místo povinných etud hrál více písničky Voskovce a Wericha nebo Šlitra a Suchého. A když jsem školu v roce 1963 dokončil, byl mým idolem Waldemar Matuška a já začal brnkat na banjo," vzpomíná na své hudební začátky Jan Kvídera.

Pak vás pohltila beatová vlna…
To byla pro hudbu nádherná doba a dodnes z ní světová pop music čerpá. V roce 1964 jsem začal studovat blovické gymnázium a tam jsem se spolužáky Karlem Sykou a Jiřím Jiráskem založil první beatovou skupinu, jmenovala se The Stars. Přidal se k nám Plzeňan Pavel Habán a v této sestavě jsme začali vystupovat na převážně studentských akcích. V repertoáru jsme měli písně našich oblíbených Beatles, Rolling Stones i českého Olympiku.

Skládal jste i vlastní melodie?
Moje první instrumentální skladba se jmenovala Meteor a vznikla v polovině 60.let. První písničky vznikaly na texty Marie Hrabačkové koncem 60.let. To už jsem měl další skupinu The Monsters. V říjnu 1969 jsem však nastoupil základní vojenskou službu a s hudbou byl dočasně konec. Ale v roce 1971 jsem už zase hrál na kytaru ve vojenské skupině.

Po návratu z vojenské služby jste zaloźil kapelu Sejf?
Ano. Na podzim roku 1971 jsme začali zkoušet a 8.dubna následujícího roku byla premiéra Sejfu, mé třetí skupiny, na tanečním odpoledni pro mladé v Blovicích. Byl to velký úspěch. Sejf se ale z pop-rockové kapely stal klasickou rockovou skupinou. Tehdy bylo rockových kapel poměrně málo, tato hudba nebyla oficiálně podporovaná, ale právě proto jsme měli na našich produkcích vždy plné sály. Naše skladby – např. Letecký den, Dětství, Nestojím už o tvou lásku – si mnozí lidé pamatují dodnes. Skupinu jsem vedl celých 16 let a absolvoval s ní na tisíc šest set vystoupení. Rád na to vzpomínám, bylo to nejlepší období mé hudební kariéry. Sejf byl takové ´mé dítě´ a věnoval jsem mu velkou část mého života. Po roce 1988 jsem ještě měl poprockové skupiny Song a Q Music.

Muzika byla vaším koníčkem?
Vždy jsem měl hlavní zaměstnání a potom byla kapela. Po maturitě jsem nastoupil do zásobování Škody Plzeň, ale po vojně už jsem pracoval v Čs. rozhlasu v Plzni. Od roku 1973 jsem byl zaměstnán v Okresním kulturním středisku Plzeň-sever jako metodik pro hudbu, zpěv, tanec a folklor. Byla to zajímavá práce – pořádal jsem různé koncerty, přehlídky, soutěže a přehrávky kapel. Také jsem byl asi 2 roky náměstkem ředitele, ale protože jsem nebyl v KSČ, hrál rock a nosil dlouhé vlasy, musel jsem se vrátit na místo metodika. Od ledna 1991 jsem se věnoval prodeji hudebních nástrojů a hudební agentuře. Pořádal jsem např. v Plzni tradiční muzikantské plesy.

A jak se muzika skloubila s rodinou?
Žiji s manželkou Milenou už téměř 38 let. Měla pro můj muzikantský život pochopení, dokonce otextovala některé mé skladby. Rodinné zázemí a podpora je velmi důležité a já si nemohu stěžovat. Od září 2011 jsem důchodce, ale stále se snažím něco dělat. Loni jsem se podílel na zajímavé výstavě Bigbít v Muzeu jižního Plzeňska v Blovicích. Každoročně organizuji vzpomínkový taneční večer s bývalými členy Sejfu a také ještě hraji na kytaru s malými soubory: Dada Band, Bells a Golden wind. Bude-li zdraví sloužit tak, jako dosud, snad to ještě nějaký čas vydrží.