Na desítky let starém papíru vytrženém z bloku je nejprve skica ženského těla, následují další, které tvary zjednodušují, a na konci je návrh vázy. Pod tímto pokresleným papírem je ve vitríně postaven hotový skleněný výrobek.

Výstava, která byla v prosinci otevřena v hlavní budově Západočeského muzea (ZČM) v Plzni v Kopeckého sadech, představuje práci jednoho z nejvýznamnějších poválečných sklářských designérů Františka Pečeného (1920 – 1977), jenž byl po téměř celý svůj profesní život spojen se sklárnou v Heřmanově Huti na severním Plzeňsku. Nastoupil do ní jako podnikový výtvarník a návrhář v roce 1947 a celý svůj profesní život zasvětil stolnímu a dekorativnímu lisovanému sklu. Jeho sklenice, vázy, popelníky či mísy braly denně do ruky možná miliony lidí po celé republice.

„Před několika lety mi vdova po Františku Pečeném dovolila, abych roztřídil a popsal jeho pozůstalost. Měla ji uloženou v domě v jedné vsi nedaleko Plzně. Začal jsem se probírat tisíci kreseb, skic, návrhů…“ vypráví Pavel Hejduk, který je spoluautorem výstavy František Pečený a sklárna Heřmanova Huť, jež je v ZČM k vidění do 18. února.

V popředí je dílo s názvem Mankind autora Caspara Hütera.
Galerie města Plzně představuje mladé umění z Norimberku

Pavel Hejduk se později spojil s Janem Merglem, vedoucím uměleckoprůmyslového oddělení ZČM, v jehož sbírkách je významně zastoupena i produkce sklárny v Heřmanově Huti. „Společně se nám podařilo dohledat konkrétní výrobky k oněm skicám a návrhům z pozůstalosti Františka Pečeného,“ uvádí Pavel Hejduk. Výsledek jejich bádání ukazuje zmiňovaná výstava. Skleněné výrobky, které jsou na ní k vidění, pocházejí ze sbírek ZČM i ze soukromých kolekcí. „František Pečený však nebyl pouze sklářským výtvarníkem. Ukazujeme i další část jeho tvůrčí činnosti – obrazy. Maloval zátiší, krajiny, rostliny… Třeba právě na jeho krajinách je vidět, jak se snažil se přiblížit své pocity i celkovou atmosféru místa, do něhož vstoupil,“ míní Pavel Hejduk a připomíná, že František Pečený vlastně celý život držel v ruce tužku nebo štětec a neustále kreslil i maloval, což dokazují třeba kresby na okraji novin. A tvorby se nevzdal ani po těžkém úrazu oka.

Jan Mergl, druhý autor výstavy, podotýká, že sklářská tvorba Františka Pečeného se vyznačovala designem, který je možné označit jako organický nebo biomorfní. Jde tedy o formy, inspirované nejen přírodou ale i vnitřní strukturou a dynamikou růstu života. „Zvlášť po úrazu oka se jeho tvorba vyznačuje jednoduššími tvary se splynulými stékavými liniemi, které připomínají buněčný organismus,“ uvádí Jan Mergl. Dodává, že touto výstavou chtěli připomenout tři výročí roku 2017.

Spalovna ZEVO Chotíkov.
Jaký byl rok 2017 na Plzeňsku

„Jednak uplynulo sto deset let od založení sklárny v Heřmanově Huti, dále před sedmdesáti lety do ní František Pečený nastoupil a před čtyřiceti lety zemřel,“ vysvětluje. Připomíná, že ZČM se o produkci heřmanohuťské sklárny zajímalo už od konce 50. let minulého století, kdy začalo nakupovat ukázky její produkce. „Sklárna v Heřmanově Huti byla především po 2. světové válce jednou z nejdůležitějších firem, která vyráběla lisované sklo, takže představujeme kromě Františka Pečeného i další designéry, kteří dávali lisovanému sklu tvář. Jsou mezi nimi např. Miloš Filip, František Zemek, František Vízner, Rudolf Jurnikl či Vladislav Urban,“ vyjmenovává Jan Mergl.

V Heřmanově Huti působí v současné době firma Stölzle Union, která se zabývá produkcí lékovek, a firma Sahm, jež má v Heřmanově Huti provoz na dekorování skla.