Mimořádná kolekce dvou stovek černobílých a tří desítek barevných fotografií, které jsou od úterního podvečera vystaveny ve Velké synagoze v Plzni, vznikla v polovině padesátých let. Jsou na nich zachyceny kulturní i náboženské památky, jež byly zničeny po čínské anexi Tibetu, i reportážní snímky ze života Tibeťanů. Autory snímků jsou Vladimír Sís a Josef Vaniš.

„Je to nejrozsáhlejší výstava, která kdy byla z našich fotografií uspořádána,“ poznamenal při vernisáži Vaniš. Společně se Sísem byli v roce 1953 vysláni tehdejším Československým armádním filmem do Číny, aby zachytili výstavbu velehorské silnice. Čínou putovali téměř rok a podařilo se jim získat i vstup do ´sídla bohů´ Lhasy. A dokonce se setkali s tehdy devatenáctiletým dalajlámou Tändzinem Gjamcchem.

„Když dalajláma přijel do naší republiky na návštěvu v roce 1990, uspořádali jsme z našich snímků pro něj speciální výstavu. Koncipoval jsem ji tak, aby na ní byly portréty Tibeťanů,“ vzpomíná Josef Vaniš. „Chodil od jednoho portrétu k druhému a vzpomínal: Ten byl zabit, ten byl se mnou v exilu, ten žije v Anglii,“ pokračuje fotograf. Dodává, že dalajláma si dva bílé mladé filmaře, kteří jej v roce 1954 fotografovali, stále pamatoval. Když přistál v Praze roku 1997, jakmile vyšel z letadla, ptal se, zda jsou ještě na světě ti dva pánové, co byli v Tibetu. „Tehdy v padesátých letech jsme zachytili dalajlámovo žehnání Tibeťanům, a portrét dalajlámy, který jsem tehdy udělal, obletěl celý svět. Dalajláma si jej vybral i do almanachu, který vyšel k jeho sedmdesátinám,“ vypráví fotograf.

Plzeňskou výstavu připravil Radovan Kodera, který z negativů vyvolal velkoformátové fotografie. „Byla to skvělá spolupráce. Pan Kodera je vynikající ´mokroprocesionář´ i fotograf, takže dokázal z negativů udělat přímo zázraky,“ chválí Josef Vaniš. Kdo nestačí výstavu Vzpomínky na Tibet navštívit během festivalu Finále, nepřijde o ni. V plzeňské Velké synagoze potrvá až do konce října.