Světově proslulá sopranistka na svém slavnostním koncertě ukázala, že si její hlas stále zachovává mimořádné kvality. Posluchače nechala dohlédnout až na dřeň své interpretace, neboť zpívala pouze za klavírního doprovodu, o který se postaral mladý pianista a dirigent David Švec.

„V západních Čechách mám svůj domov a přátele,“ řekla Eva Urbanová na úvod večera a dodala, že před čtyřiadvaceti lety začínala svou kariéru na jevišti v Plzni. „Jste vzorem nejenom pro divadelníky,“ zdůraznil na pódiu současný ředitel Divadla J. K. Tyla Jan Burian, když pěvkyni pozdravil za celou plzeňskou scénu.

Do programu vybrala Eva Urbanová operní árie svému srdci zvlášť blízké. Po modlitbě Libuše zařadila zpěv Milady z Dalibora. „Na plzeňského Dalibora moc ráda vzpomínám,“ připomněla jednu ze svých nejmilovanějších rolí i slovy a jmenovala čtyři z těch, se kterými se v této inscenaci v Plzni setkala – dirigenta Bohumíra Lišku a kolegy Jana Adamce, Jana Jandu a Viléma Míška. „I když jsem tu debutovala jako Cizí kněžna, můj největší sen byl zazpívat si Rusalku,“ podotkla o chvíli později a přednesla árii o měsíčku. V další Rusalčině scéně se k ní připojila partem Ježibaby mladá mezzosopranistka Dominika Kopecká, která zazpívala ještě Seguedillu Carmen. Už předtím s jiným mladým pěvcem – Stanislavem Krejčiříkem – přednesla Eva Urbanová duet z Jakobína a barytonista sám se představil árií krále Vladislava z Dalibora. Oba začínající pěvce si protagonistka koncertu pozvala jako své hosty, neboť stejně jako ona prošli školou vynikající plzeňské profesorky Ludmily Kotnauerové. Ta mohla mít radost nejen ze své světoznámé žačky (v hledišti usedla vedle její maminky), ale i ze svěřenců, které donedávna vedla na konzervatoři.

Pro druhou část koncertu zvolila Eva Urbanová árii z Catalaniho opery La Wally, Santuzzu z Mascagniho Sedláka kavalíra, Azucenu z Verdiho Trubadúra a árii Cileovy Adriany Lecouvreur. První ovace vstoje přišly po přídavkovém zpěvu Kostelničky z Její pastorkyně, zážitek gradoval proroctvím Libuše a podruhé povstalo publikum po árii Ježibaby z Rusalky – Čury mury fuk, ale teď už ani muk…