Jeho osmý ročník se tuto neděli od 17 hodin zastaví v Kasejovicích na jižním Plzeňsku. Ve zdejší synagoze vystoupí flétnista Jan Riedlbauch a kytarista Miloslav Klaus, který neobvyklé duo blíže představil.

Jak se zrodila vaše spolupráce a máte pro své obsazení dostatek hudební literatury?
Moje spolupráce s flétnistou Janem Riedlbauchem trvá od roku 1982, kdy jsme byli oba členy dnes již neexistujícího Pražského marimbového tria. Za více než dvacet pět let jsme již přehráli velkou část repertoáru, který byl pro spojení kytary a flétny napsán. V posledních letech hrajeme proto také vlastní transkripce a čerpáme z tvorby, kterou nám skladatelé přímo věnovali.

Obsahuje program v Kasejovicích nějakou výjimečnou dramaturgickou zvláštnost?
Velmi zajímavá skladba je Cante hondo – Hluboký zpěv – od našeho přítele, nedávno zesnulého skladatele Jana F. Fischera. Dílo variačně čerpá ze starých zpěvů a zejména se nám připomene pradávná píseň Tres morillas me enamoran en Jaén – Tři krásky z Chaénu. Cante hondo má kořeny v čase, kdy se mísila arabská a křesťanská kultura a v posledku některé arabské zpěvy dostávaly charakter smutku nad postupnou ztrátou země.

Když zařazujete vlastní úpravy, uvedete také něco jako kuriozitu?
Doporučil bych úsměvnou maličkost na závěr koncertu, slavné Tico-Tico brazilského autora Zequinhy de Abreu. Skladbu jseme si zpracovali pro pikolu s netradičním „slovanským“ závěrem.

Bude na repertoáru i hudba s židovskou tematikou či charakterem?
Respektovali jsme zadání festivalu a prostředí, ve kterém se koncert koná. Zařadili jsme Mendelssohna, Felda, židovské tematiky se dotýká i Cante hondo Jana F. Fischera nebo hudba k silnému filmovému příběhu Schindlerův seznam od Johna Williamse.

Jako kytarový virtuos jste nositelem řady cen z mezinárodních soutěží i historicky prvním absolventem tohoto oboru v naší republice na vysokoškolské úrovni.
Měl jsem to štěstí být u chvíle, kdy se na Hudební akademii múzických umění v Praze začala vyučovat hra na kytaru. Bylo to tenkrát něco ohromného, po mnoha letech snažení se povedlo něco, o čem snila nejedna generace kytaristů. Paradoxně největší zásluhu na zřízení nového oboru, což málokdo ví nebo si to nepřizná, měl skladatel Josef Ceremuga a marimbista Miroslav Kokoška.

Jaké máte zkušenosti s uplatněním svého nástroje na koncertním pódiu?
Sólová koncertní kytara si dlouhodobě udržuje vysokou posluchačskou oblibu a díky spojení s různými nástroji nebo lidským hlasem se mimořádně dobře uplatňuje na koncertních pódiích. Nic nenaznačuje, že by zájem o ni upadal.

Které koncertní projekty nebo vystoupení v nejbližší době chystáte?
V červnu je naše duo hostem na několika koncertech Dvořákova festivalu, na podzim připravujeme zájezd na Kypr a pak se těšíme v závěru roku na Moravu. Tam si pozveme ke spolupráci herce Sašu Rašilova a Vandu Hybnerovou.