„Pro cestovní deníky mám slabost. Ráda je čtu i píšu,“ svěřuje v úvodu knihy Martina Kožíšek Ouřadová. Vlastně tak vysvětluje, proč se spolu se svým manželem vydali na cestu a proč z putování vznikla kniha. Nejprve se totiž začetla do deníku Františka Malocha. Plzeňský profesor botaniky se vypravil na místa, kde se odehrává román Ze světa lesních samot jeho oblíbeného spisovatele Karla Klostermanna. Na cestu podél Otavy a pak až na Březník se vypravil pěšky už z Horažďovic.

Užíval si ji a ve svých čtyřiapadesáti letech ušel denně tři desítky kilometrů. „Báječné je, že vše popsal a vydal v podobě textu nazvaného Ke kolébce zlatonosné Otavy. Text okouzluje autorovým nadšením,“ míní Martina Kožíšek Ouřadová a dodává, že se svým mužem vypravili podle Malochova sto let starého textu na Šumavu v letech 2015 a 2016: „Chodili jsme Šumavou, místa fotili a zaznamenávali své postřehy.“ Na mnoha fotografiích figuruje loutka, která zosobňuje profesora Malocha. Manželé ji vytvořili podle jediné profesorovy dochované fotografie uložené v Národopisném muzeu Plzeňska.

Starý Malochův šumavský cestopis zkombinovali Kožíškovi se svými fotografiemi, postřehy a záznamy, a vznikla tak nová kniha Šumava Františka Malocha s podtitulem Ke kolébce zlatonosné Otavy.

Pro manžele Kožíškovy měla výprava i práce na knize i jinou – hodně osobní – rovinu. „Jednalo se vlastně o terapii, sám pro sebe ji nazývám malochoterapií, a na rozdíl od chemoterapie a radioterapie neměla žádné vedlejší účinky,“ uvádí Vladimír Kožišek, který v době výprav na Šumavu věděl, že kromě puchýřů a nákladu těžké fototechniky, se musí vypořádat také s onkologickou diagnózou.