Zpěvák, sportovec a také osobní kouč Daniel Landa připravuje pro Plzeň premiérové Paradoxy. Konají se v neděli 9. června v Lobezském parku. Kromě Landy zazpívají také Olga Lounová či Michael Foret. Připravena je autogramiáda sportovních hvězd – přijedou Václav Pech (rally), Rudolf Kraj (box), Radek Motlík (házená) a další.

Jak byste Paradoxy popsal?

Bude to sportovní a hudební festival s řadou úspěšných a známých sportovců bez vozíku a řadou úspěšných, leč méně známých sportovců s vozíkem. Naším cílem je propojovat tyto skupiny a představit parasport jako společenský faktor. Chceme, aby si lidé všimli, kolik druhů sportu se dá dělat na vozíku. Chceme připravit příjemné odpoledne a večer pro rodiny s dětmi. Prostě přátelské setkání lidí, kteří mají rádi sport a hudbu. Je to poprvé a rozhodli jsme se uskutečnit ho v Plzni. Loni jsme jezdili po rehabilitačních zařízeních a představovali parasport a také mentální trénink. Tohle je první naše veliká aktivita k široké veřejnosti.

Chcete si to v Plzni vyzkoušet a pak vyrazit i do jiných měst?

Ani ne. Říkáme si, že kdyby to dobře dopadlo, chtěli bychom z toho v Plzni udělat tradici, prostě bychom u vás pořádali hudební festival se sportovci pro vozíčkáře i nevozíčkáře.

Je tento festival vyústěním vaší delší spolupráce s Českou paraboxerskou asociací, která je pořadatelem festivalu?

Ano, jsem viceprezidentem asociace. V Plzni má parabox silnou základnu. Paraboxeři trénují v Boxing Clubu Star Radka Semana a na festivalu se také představí.

Jak jste se dostal ke spolupráci s paraboxerskou asociací?

Léta letoucí se věnuji thajskému boxu. Od roku 2008 se specializuji na mentální trénink – mentální přípravu. Díky těmto zkušenostem a také mediálním možnostem jsem byl osloven Českou paraboxerskou asociací, jestli bych se nechtěl do její činnosti zapojit. Nadšeně jsem to přivítal. Potkal jsem bezvadné lidi a už několik let to takhle táhneme. Paradoxy jsou krásným pokračováním této spolupráce.

Co je při této práci důležité?

Nejde nám jen o výsledky zápasů. To už je jen třešnička na dortu. Důležitější je ten dort, což je zejména dobrá parta, která se okolo sportovců vytvoří. Člověk se po úrazu probere a neví, co bude. Je skvělé, když se ocitne třeba v prostředí lidí, kteří chodí do boxerských klubů, ať už jsou na vozíku nebo bez něj. Jsou skvělí, pomáhají nově příchozím řešit denní těžkosti. Jde o komplexní sportovní přípravu, která boxování provází. Tělo, které je někde poškozené, je dobré udržet v kondici. Stejně by to měl dělat i člověk bez vozíku. Každý by si měl hlídat, aby se úplně nerozpadl.

Mají paraboxeři možnost se s vámi setkat třeba při tréninku?

Paraboxing je specifický sport, netrénuji ho. Parasportovec potřebuje specialistu. Pomáhám tím, že stojím za tímto sportem, že ho prezentuji, propaguji a pomáhám i jako mentální kouč.

Na plakátu stojí, že v Lobzích zahrajete exkluzivní koncert. Na co se lidé mohou těšit?

Vyberu své nejznámější písničky a zahraju je sám s kytarou. V podobě, která není běžně k vidění a slyšení – bude to něco úplně jiného než ten rockový nářez. Ale myslím, že písničky neztratí nic na náboji; bude to taková temná romantika. Už loni jsem vystupoval sám s kytarou na hudebně literárních večerech, kde jsem ještě četl ze svých knížek. Už tehdy jsem 'šmrdlal' a teď jsem to svý 'šmrdlalství' ještě vylepšil. Těším se na to. Chci, aby to v Plzni bylo opravdu exkluzivní vystoupení. Zahraji na závěr celé akce, abych to trochu zklidnil, poděkoval všem, kdo to připravili, i těm, kdo přišli…

Budete v Lobezském parku k zastižení po celou akci? Mohou se s vámi lidé potkat, požádat vás o podpis, radu nebo se s vámi vyfotit?

Festival Paradoxy pro mě znamená službu lidem. Od začátku tam budu, takže lidé za mnou mohou přijít. Festival je pro mostem, který má spojit lidi a případně upozornit sponzory, aby podpořili parasport.

Vraťme se ještě k vašemu koučování a předávání zkušeností. Nedávno jste vedl seminář na základní umělecké škole…

Do pražské ZUŠ Vadima Petrova chodím na výtvarnou výchovu. Učím se základům malby, kresby i sochařství. A když už dostávám od školy takové dary, říkám si, že bych ji měl taky obdarovat. Tak jsem udělal seminář.

Takže je to spíš výjimka…

Spíš už ne. Nedávno jsem byl třeba s přednáškou v domově seniorů nebo v armádě. Když mě někdo o seminář či přednášku požádá, většinou vyhovím.

Kdy jste poprvé poradil tak, že se dalo mluvit o koučování?

Po těžké havárii v roce 2008 na Ralley Šumava jsem odjel do Mnichova, kde jsem rok navštěvoval kurzy terapie a mentálního tréninku. Zkusil jsem si to sám na sobě a pak na sportovcích. Věnuji se mu pořád a hodně. Mám takové tři okruhy. Jedním je umění, tedy hudba, film, divadlo. Druhým mentální trénink, třetím sport.

Můžete zmínit sportovce, s nimiž jste jako kouč pracoval?

Nechci vypichovat jména, ale např. to byl Petr Pilát (free-style motocross), který bude v Plzni na Paradoxech jako jedna z hvězd, nebo krasobruslař Tomáš Verner, pak hokejisté, fotbalisté, boxeři… Teď už nechci dělat mentální trénink jeden na jednoho, takže pracuji pro skupiny a pro firmy.

Zmínil jste divadlo. Chystáte nějaký muzikálový projekt?

Kdysi jsem napsal Tajemství – takový hluboký příběh o starých duších. Protože byl tehdy šit horkou jehlou, chtěli bychom se na něj s manželkou znova podívat – hudebně i textově ho přepracovat a pak nastudovat…

Spolupracujete s plzeňským fotografem Milanem Říským, mimo jiné bývalým fotografem Deníku. Loni fotil vaše velké turné po halách. Proč jste si ho vybral?

No, já ho vlastně znám už jako malého kluka. 'Řízek' má fotku, kde je jako malý kluk se mnou a dalšími dětmi při nějakém benefičním fotbalovém zápase. Ten snímek je starý asi dvacet let. Když jsem s ním začal spolupracovat, přinesl mi tuhle fotku ukázat. Je především vynikající fotograf a má rád moji hudbu. Kdo jiný by mi měl fotit turné?

Kdy vyrazíte na další šňůru?

Na podzim. Bude akustická a s vynikajícími muzikanty, taková hudební lahůdka. Plzeňské Paradoxy budou oproti tomu přímé a bezprostřední.