Západočeská univerzita v Plzni slaví 25 let od svého založení. Jako narozeninový dárek pro všechny přichystala koncert jedenáctinásobného držitele Ceny Anděl v kategoriích Zpěvák roku a Zpěvák čtvrtstoletí Dana Bárty
Bárta vystoupí ve středu 19. října od 21:00 hodin v DEPO2015 se svou skupinou Illustratosphere a za symbolické narozeninové vstupné 125 korun.

Dan Bárta se vrací do Plzně, ke které má řadu vazeb. S univerzitním prostředím jej spojuje mnohé, včetně toho, že se sám nedávno stal studentem. Jak se do Plzně těší a jaké to je studovat po čtyřicítce, nám odpověděl v následujícím rozhovoru.

V říjnu přijíždíte do Plzně na koncert pořádaný Západočeskou univerzitou. Na co z vašeho repertoáru se mohou posluchači těšit?
Standardně na průřez tvorbou, to je současně nejkorektnější odpověď na takovouto otázku a současně nejvíc pravda. Setlist upravíme podle sálu a celkové nálady, zkrátka zjistíme, co to bude chtít a tak dále.

Illustratosphere, Robert Balzar Trio, J.A.R., Alice, to je poměrně velký výčet kapel ve kterých působíte. Který z těchto projektů je vám nejbližší? A proč?
Proč… protože mě toho s lidmi, kteří v těch kapelách hrají, velké množství spojuje, proto. Ach. Máte děti? Které máte nejraději? A proč? A máte-li nějaké raději, řeknete to tak, aby to ostatní slyšely? Ale dobře, stručně: Alice je sentiment, J.A.R. souputnictví, Robert Trio interpretace, Illustratosphere tvorba. A prolíná se to, jedno druhé ovlivňuje. To jediné, co tomu škodí, je, že se to občas koncertně kanibalizuje.

Plzeň je de facto rodným místem skupiny Alice. Máte kromě toho ještě nějaká jiná pouta k západočeské metropoli?
No, strávil jsem tu velmi podstatné tři roky mladosti. Měl jsem tu dívku první svou, se soužitím a tak, první privát, práci, práce, první výdělky, kamarády nové, co neznáte od dětství, pubertální deprese a mánie, nástavbu na zdrávce s latinou a řemeslem, které jsem minul. Dospíval jsem prostě v Plzni, začal tady hrát a zpívat a vymetat večírky, zažil jsem tu Sametovou, Plzeň je mé krajské město zkrátka.

Pojďme se vrátit ještě do univerzitního prostředí. Sám jste na Ostravské univerzitě začal studovat aplikovanou ekologii. Jaké to je začít studovat až po čtyřicítce? A máte tak vůbec příležitost okusit studentský život?
Pokud je studentským životem poposedávání se skripty pod lampičkou, okometrické určování ptačinců a svízelů, pokusy o nezamotat se v tom nejjednodušším schématu Krebsova cyklu, osvobozující a omamná terénní praktika, velmi rychlá práce s wikipedií při každé vhodné i, pardon, nevhodné příležitosti a ambice přesvědčit vyučujícího, že jste se opravdu připravoval a věci rozumíte, pak ano, pak žiju velmi intenzivní studentský život, é, hm, na konci zkouškového období.

Pokud myslíte pařby na pokojích, zamilovávání se do spolužaček, zvracení z okna, chm, první výdělky, pubertální deprese a mánie, okázalé znevažování akademické půdy a víra v sebe jako v potenciálního reformátora zvoleného oboru včetně způsobu jeho prezentace, hm, tak na to přec nemusíte být studentem, stačí být mlád. Je vynikající náhodou, že ty dvě výše popsané polohy se u mě nepřekrývají, dobře mi tak, pěkně jsem si to rozložil, mohl jsem se plně soustředit na to, nyní mohu i na ono.

Studovat po čtyřicítce je samozřejmě jiné: neustále si kladete otázku, k čemu to je dobré. Strašně málo času máte na všechno, to je veliká potíž, to opravdu. Chcete tomu opravdu rozumět a opravdu to umět, ale do hlavy to leze pomaleji a moc dlouho to v ní všechno nevydrží. Memorování je mimořádně obtížné, souvislostní přemýšlení vás naopak krásně zachraňuje, máte načteno a odžito, pokud tedy ve starém duchu studujete obor, který vás opravdu zajímá a ne jen vysokou školu.

Snad jen ten sentiment z toho prvního kroku, to první rozhlédnutí v novém prostoru, to jasné vědění, že všechno teprve začíná a uvidí se, jaké to bude… Zkrátka, pod prahem padesátky si řádné denní studium už jen tak někdo neužije. Jo, mít tehdy tenhle rozum… Nu, darmo bycha honiti.

Kateřina Modrá