VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Člověk z ráje vznikl z okouzlení

Plzeň - Film Jana Loučíma o Šumavě spisovatele Karla Klostermanna získal prestižní cenu jako mimořádný umělecký počin.

28.7.2009
SDÍLEJ:

Filmař Jan Loučím v sídle své domovské společnosti Gemini99 v Prešovské ulici v Plzni mezi nespočtem vlastních filmů.Foto: DENÍK/Vlastimil Leška

Filmový režisér, scenárista a kameraman Jan Loučím zůstává věrný Plzni, i když pracovat a tvořit mimo Prahu je v tomto oboru jistě obtížnější. Přesto jeho snímek Člověk z ráje dosáhl na ocenění, které by rádi získali i ti nejprestižnější producenti. V pátém ročníku mezinárodního filmového festivalu evropského umění Arts & film v Telči přebíral druhou z hlavních cen – Prix České inspirace.

Kdo se o vznik filmu zasloužil?
Porota nám ocenění udělila za mimořádný umělecký počin. Cena tedy patří celému filmu a přebírali jsme ji spolu se střihačem Martinem Vítem. Nezastupitelný podíl na úspěchu mají však i všichni další spolupracovníci – plzeňský skladatel Jiří Bezděk zkomponoval původní hudbu, herec Divadla J. K. Tyla Martin Stránský namluvil komentář a moje dcera Bohumila Loučímová vybrala a seřadila nejvhodnější texty.

Je na čase říci, o kom a o čem na plátně vyprávíte...
Spíš než vyprávěním se film snaží být obrazovou básní. Je především o Šumavě, kterou máme rádi, ale je vystavěn výhradně na základě pečlivě vybraných textů spisovatele Karla Klostermanna. Je tedy věnován jeho osobnosti a jeho kraji. Řídili jsme se autorovými texty, pokusili jsme se ukázat, jak Šumava mohla vyhlížet v jeho době, ale také divákům předkládáme, jak toto všechno vidíme naším filmařským okem. Dělíme se o své okouzlení.

Zákonitě se tedy do filmu promítá i současnost?
Ze všech sil jsme se vyhýbali všemu, co by připomínalo dnešek. Občas bylo obtížné najít záběr, do kterého by nezasahoval žádný telegrafní drát ani jiná vymoženost minulého nebo současného století.

Do kterých míst a které doby nás zavádíte a proč?
Na Šumavu v druhé polovině 19. století, se kterou byl spojen Karel Klostermann. Připomínáme, jak byla i je krásná, jeho osobnost a dílo, ale také širší souvislosti. Jsou tam konkrétní momenty ze šumavského života té doby, jako bylo soužití Čechů a Němců nebo nedávno připomínané tragické umrznutí dětí v kruté zimě. Klostermann rád vzpomínal na své dětství, a proto je tam i pasáček tehdy typický pro tento kraj. V hrané sekvenci se objeví i sám spisovatel, ztělesněný Stanislavem Polaufem z Filmového klubu Esprit v Plzni.

Poznáme jen přírodu nebo i místa důvěrně známá?
Na podzim chce film uvést Česká televize a rádi bychom, aby se dostal také na plátno některého z plzeňských filmových klubů. Pak uvidíte, že film začíná pohledem na hrad Kašperk, staré Kašperské Hory, ale především Klostermannovými slovy: Věnuji své knihy všem obyvatelům Šumavy, s nimiž cítím, jejichž radosti a žaly jsou i radostmi a žaly mými.

Jak dlouho a kde všude jste natáčel?
Natáčeli jsem rok a čtvrt, protože jsme si přáli mít ve filmu všechna čtyři roční období. Obrazy jsme pilovali, aby náladou, emocemi odpovídaly citacím z autorových děl. Kromě spisovatelových Kašperských Hor se ve filmu objevuje Rejštejn, Horská Kvilda, řeky Vydra i Křemelná. Máme Šumavu hodně rádi, touláme se po ní – tak jako jiní na kole či běžkách, my s kamerou. Natočit si tento kraj, a to pohledem Karla Klostermanna, byl trochu i náš sen. Tím náš myslím i mé manželky Vlaďky i kamaráda Standy Polaufa.

Film vznikal poměrně dlouho. Myslíte, že se to vyplatilo?
Myslím, že důkazem je cena z Telče, ze které máme opravdu radost. Hřeje mne u srdce, že to bylo ve velké konkurenci 235 filmů ze 32 zemí. Grand Prix Vojtěcha Jasného získal Antonín Daňhel, shodou životních náhod můj kamarád, za dokument o výtvarníkovi Jiřím Anderlem, a také on film tvořil skoro tři roky. My jsme byli hodně spokojeni, když přibývaly záběry takové, jaké jsme si předtím představovali. A přicházelo nové roční období a nové hledání „obrazů“, úžasná a příjemná práce.

Mluvíte téměř stále v množném čísle. Ze skromnosti?
Film je, byl a bude především kolektivní záležitostí. Jednotlivec zmůže většinou jen málo a výjimečně. Člověka z ráje produkovala plzeňská firma Gemini99.

Jak se vede filmařské produkční firmě v Plzni?
Firma má dva zaměstnance a osm až deset stálých spolupracovníků. Hlavním spolupracovníkem je moje manželka Vladimíra, která si za pětatřicet let společného života s naším „filmováním“ leccos užila. Nyní je takovou řídící hlavou naší malé společnosti, má na starosti produkci, celý chod firmy. Po stránce tvůrčí je nejbližším kolegou Miroslav Anton, spolupracujeme spolu již šest let. Nejvíce se věnujeme životu Plzně, trvale vytváříme pro město archiv nazvaný Plzeň v kostce. Tematicky převažuje dokument s kulturním zaměřením. Tak vzniká i prezentační film o Plzeňském kraji, ale občas si můžeme dovolit i vyloženě umělecké lahůdky, můžu–li to tak pojmenovat. Pro radost. K těm patří filmy Jak začínal český loutkářský zázrak, Finále – přerušená přehlídka nebo Lochotínský okruh o historii motocyklových a automobilových závodů v Plzni. A do této kategorie by měl patřit i chystaný snímek o nových kašnách pro plzeňské náměstí Republiky.

Máte dostatek možností, kde své filmy uplatnit?
Ze strany města je samozřejmě zájem především o dokumentaci života Plzně, ale o umělecké dokumenty má zájem i Česká televize. Tady se ale peníze nevrátí, takže třeba vznik Člověka z ráje naštěstí, a za to děkujeme, podpořilo Město Plzeň. Snažíme se tuto vstřícnost vracet i účastí na festivalech, kterou zároveň město i kraj propagujeme – s Člověkem z ráje se chceme vydat do Trenčianských Teplic a určitě jej přihlásíme na festival Finále 2010.

Existuje pro vás v Plzni vůbec konkurence?
Slovo konkurence skoro neznám a ani nechci znát, jsem moc rád, když vznikne dobrý, pěkný film, když se objeví autor, který to umí a potěší diváka. V profesionální oblasti se v Plzni prosadila ještě společnost Hartola Film, která se věnuje spíš filmům s tematikou cestování, ale její režisér Ladislav Moulis natočil i umělecký dokument o Bohumilu Konečném s názvem Bimba – příběh zapomenutého malíře. Měl jsem radost, že s tímto snímkem obsadil v jedné z kategorií v Telči třetí místo. Ze světa amatérského filmu vyšel podobně jako já také Miroslav Čapek. Společně jsme byli u začátků TV Nova, když jsme pro ni připravovali úspěšný cyklus zábavných pořadů Tajný závod.

Co říkáte dnešnímu snažení amatérských filmařů?
Fandím jim, držím palce, sleduji jejich snažení. Mnohdy mají zajímavé výsledky. Hlásím se k nim i tím, že stále jezdím do porot našich i mezinárodních amatérských soutěží. A rád. Rád jsem s nimi i filmem.

Autor: Petr Dvořák

28.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sigma vs. Plzeň

Viktoria veze z Hané cenný bod

Ilustrační foto

Výčepní z Plzně vyrazili na misi do Pchjongčchangu. Prazdroj teče proudem

FOTO: Šlágr kola rozhodla poslední čtvrthodina

Plzeň - Házenkáři Talentu Plzeň prohráli s Lovosicemi 23:30.

Další medaile! Bronz pro Erbanovou, vybojovala ho ve sprintu na 500 metrů

Na nejkratší rychlobruslařské trati, sprintu na 500 metrů, vybojovala česká jezdkyně Karolína Erbanová bronzovou medaili! Lepší byla pouze zlatá Japonka Nao Kodairaová a stříbrná Korejka I Sang-Hwa.

AKTUALIZOVÁNO

Za pašování cizinců hrozí obviněným až pět let za mřížemi

Plzeňský kraj - Kriminalisté v neděli zahájili trestní stíhání čtyř řidičů, kteří převáželi 35 ukrytých cizinců v kamionech. V pondělí soud rozhodne o jejich vzetí do vazby.

ČSAD: Doprava v kraji by bez domluvy zkolabovala

Plzeň – Autobusový dopravce se vyjádřil k dluhu 123 milionů korun, který má do tří let splatit Plzeňskému kraji.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT