Proč jste zařadili na repertoár právě tento muzikál?
Jednak proto, že John Kander a Fred Ebb jsou autory, jejichž tvorbě se soustavně věnujeme – uvedli jsme už jejich Cabaret, Chicago či Řeka Zorbu. Polibek pavoučí ženy považuji za titul stejně hodnotný a navíc nabízející výjimečný myšlenkový přesah. A jednak je to dílo s nejlepší motivickou prokomponovaností hudby, s jakou jsme se v našem souboru setkali.

Polibek pavoučí ženy vypráví příběh, který je pro svět muzikálů a operet neobvykle závažný, ale přitom mimořádně silný, plný emocí i napětí. Čím vším je výjimečný?
Tím, že nás odvádí od sklonu k povrchnosti a esemeskovému vnímání světa. Daleko důležitější než to, že se příběh odehrává ve věznici a že se v něm potkávají revolucionář a homosexuál, jsou tady zásadní témata jako láska, zrada, oddanost. A v kontextu dnešního světa a divadla je to pro mne dílo výjimečné svou upřímností a otevřeností. Chceme-li se o sobě něco dozvědět, musíme se dozvědět i o rubu života. Protože bez rubu nepoznáme líc.

Jak byste charakterizoval hudbu Polibku pavoučí ženy?
Je neobyčejně emocionální a jasně reflektuje bolest i naději všech postav. A nad tím stojí jako svorník Pavoučí žena, která nese symboliku nebo kód smrti. Konečnost života je v tomto smyslu výrazným imperativem. A proti tomu se odvíjí pásmo s kabaretní Aurorou plné iluzí, zjednodušující obraz světa, líbivé a nenutící přemýšlet. Právě kontrapunkt těchto dvou linií vytváří napětí, které v tomto muzikálu je. A to vede i k vědomí, že člověk na sebe musí vzít odpovědnost za chod světa, jímž prochází.

Které písně z tohoto muzikálu považujete za obzvlášť působivé, sugestivní?
Třeba kvartet, který se jmenuje Lásko. Způsob, jakým jej naši sólisté zpívají, přináší dle mého přesvědčení takový citový atak, jenž nemůže nechat diváka lhostejným. Naprosto fascinující je pro mne, že hudba opravdu slouží tomu, co má vyjádřit.

Na kterých interpretech leží největší úkol uvést Polibek pavoučí ženy do života? A co je nejtěžší pro režiséra inscenace?
Hlavní jsou tři postavy – už zmiňovaná dvojrole Pavoučí žena alias Aurora, Molina a Valentin, u nás Zuzana Kolářová, Petr Jeništa a Jozef Hruškoci. Milostný trojúhelník se smrtí. Nejtěžší a současně nejradostnější je pro mne nadchnout pro tento muzikál všechny své spolupracovníky. A divák vám, myslím, odpustí všechno – až na jedno: nesmíte mu lhát, musíte hrát fér. A vyprávět příběh sdělně, jednoduše, srozumitelně.