Po prvním dílu, který končil rokem 1788 a vyšel před pěti lety, a po dílu druhém z roku 2016, v němž byly popsány události let 1788 až 1918, přibližuje třetí díl Dějin města Plzně léta 1918 – 1990. Třetí díl je rozsáhlé knižní dílo o 1200 stranách. Jeho redaktorem je Adam Skála, vedoucí Archivu města Plzně.

Jak dlouho jste na této publikaci pracovali?
Většina autorů, kterých je celkem 37, musela na svých textech pracovat několik let. Vzhledem k tomu, že literatura o daném období plzeňských dějin prakticky neexistuje, nebo je poplatná době, kdy vznikla, tzn. před rokem 1990, bylo třeba jít do pramenů, což pochopitelně znamená stovky hodin studia. Redakční práce začaly ve druhé polovině loňského roku a kniha byla do tisku připravena na konci října 2018.

Celý projekt Dějin města Plzně byl zastupitelstvem města Plzně schválen na konci roku 2010. Do poloviny roku 2012 byl koordinátorem projektu bývalý městský archivář Jaroslav Douša, který byl zároveň jedním z redaktorů prvního dílu. Po něm jsem vedení projektu převzal já. Celkem se na něm podílelo 60 autorů, 21 odborných lektorů a dvě jazykové redaktorky.

Vy jste se ve třetím dílu kromě redaktorské práce věnoval také zpracování událostí let 1968 a 1969. Co důležitého se tehdy stalo?
Z hlediska obnovy plzeňské občanské společnosti byly důležité dvě diskuze, které proběhly v průběhu jarních měsíců 1968 a do nichž se zapojila prakticky celá veřejnost. Diskutovalo se o stržení či rekonstrukci budovy bývalého hotelu Centrál na náměstí Republiky a o obnovení Památníku národního osvobození, resp. sochy T. G. Masaryka stržené v odvetě za protiměnové demonstrace večer 1. června 1953. Poměrně velký prostor jsem věnoval i srpnové okupaci, která pro většinu občanů města znamenala konec nadějí, které představovaly reformy tzv. pražského jara.

Bezprostředně po invazi sehrálo v rámci celé republiky významnou roli plzeňské studio Čsl. rozhlasu, které okupanti neobsadili. Studio proto vysílalo celostátně a byly na něj napojeny všechny vysílače v republice. Z lokálních událostí následujícího roku považuji za nejvýznamnější vystoupení plzeňských občanů proti stále se zhoršující politické situaci počátkem května.

Násilně rozehnané demonstrace při oslavách 24. výročí osvobození města americkou armádou, jichž se zúčastnilo kolem 2000 lidí, v mnohém předznamenaly události, k nimž došlo během prvního výročí okupace na řadě míst po celé ČSSR.

Co se týká těchto nedávných událostí, jste připraven na to, že s vámi třeba někdo nebude souhlasit? Vždyť v internetových diskuzích se občas objevují příspěvky typu: Já jsem u toho byl, a tak to nebylo…
Veškeré informace obsažené v knize jsou podloženy dobovými prameny. Samozřejmě se ale vždycky může najít někdo, kdo bude mít proti předloženým interpretacím či popisu jednotlivých událostí výhrady. To je ovšem nebezpečí, s nímž badatelé zabývající se nejnovějšími dějinami musí počítat. Sám jsem se setkal s tím, že jednu událost si dva pamětníci pamatovali úplně jinak. V tom případě je třeba tyto protichůdné informace konfrontovat s prameny.

Je mi jasné, že vaše publikace není turistický průvodce, ale existuje mnoho knih, zpracovávajících historii, jejichž tvůrci upozorňují na to, že jejich dílo může posloužit i tímto způsobem. Lze přistoupit takovým způsobem i k Dějinám Plzně? I když při váze a rozměrech by to asi nebylo moc praktické…

Fyzicky dostatečně vybavený čtenář s kvalitní krosnou na zádech by to asi zvládl.
Čeká na dalšího historika úkol zpracovat plzeňské události po roce 1990?
Události, k nimž došlo po roce 1990, jsou zatím příliš mladé na to, aby byly nyní objektivně zhodnoceny. Jejich zpracování bude možné až s patřičným časovým odstupem.

Zdeněk Raboch