Tři malé děti z Plzeňska jedly často jen jednou denně, a to třeba jen instantní polévku s chlebem či špagety s kečupem. Měly hlad. Když byly rodině odebrány, vážil desetiletý chlapec jen 18 kg, přičemž měl mít bezmála dvojnásobek. Kromě toho žili nezletilí v nehygienických podmínkách v bytě plném koček a jejich výkalů, od nichž zapáchali, měli absence ve škole a jedno z nich bylo otčímem nepřiměřeně trestáno. Matka za to dostala podmínku. Její manžel, otec jednoho z dětí, byl také uznán vinným, ale vyvázl bez trestu. Přesto nebyl spokojen a hnal záležitost nejprve ke Krajskému soudu v Plzni a poté až k Nejvyššímu soudu.

Případem se jako první zabýval Okresní soud Plzeň-město | Video: Milan Kilián

Případem se zabýval městský soud v Plzni. V. V. a její manžel M. V., jejichž tváře ani jména nelze ze zákona zveřejnit kvůli ochraně dětí, se u něj zpovídali z týrání osoby žijící ve společném obydlí a ohrožování výchovy dítěte. Oběťmi byli dva ženini synové, chodící na základní školu, a jejich společný syn, navštěvující ještě mateřskou školu. Oba obžalovaní většinu věcí popírali. Po provedeném dokazování ale soudní senát došel k závěru, že jsou oba vinni.

Podle rozsudku neposkytovali dostatečnou péči společnému synovi, nezajišťovali mu pravidelnou, pestrou a kaloricky bohatou stravu, nezletilý býval hladový. Nezajistili také pro nezletilého hygienicky vhodné prostředí, neboť se v bytě nacházelo velké množství koček, přičemž za této situace nedbali v domácnosti o dostatečnou hygienu, pokud jde o exkrementy zvířat, proto chodil nezletilý do školky zapáchající a rovněž špinavý. Nepomohla ani upozornění sociálních pracovnic.

V. V. byla dále uznána vinnou z toho, že ještě před soužitím s novým manželem nedostatečně živila své dva starší syny. „Nedostávali pravidelnou snídani, svačiny do školy a pití, mnohdy za celý den dostávali k jídlu pouze odpoledne v 15 hodin instantní polévku s chlebem či těstoviny, popř. špagety s kečupem, máslem, nebo pouze osolené těstoviny, takže poškození mívali hlad,“ stojí v rozhodnutí soudu. Žena dětem dle rozsudku také umožnila zanedbávat školní docházku a žily v nevyhovujících podmínkách.

M. V. pak byl kromě prvního skutku odsouzen za to, že jednoho z manželčiných synů nepřiměřeně trestal. Bil ho do hlavy, bolestivě mačkal na různých částech těla, tahal jej za vlasy, dále ho nutil klečet na podlaze s nataženými pažemi a dlaněmi směrem nahoru, ve kterých držel krabici s knihami. Dítě muselo také několikrát do týdně dělat za trest kliky a odvádět fyzickou práci nepřiměřenou věku.

V. V. byl uložen pětiměsíční trest, podmíněně odložený na zkušební dobu 15 měsíců. M. V., který byl v době líčení ve vazbě, soud sice uznal vinným, ale nepotrestal ho. Zdůvodnil to paragrafem, jenž říká, že trestní stíhání může být zastaveno, je-li trest, k němuž může vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne.

Soud rozhodnutí o vině obžalovaných odůvodnil důkazy, provedenými během sedmi hlavních líčení, včetně řady výpovědí, mimo jiné poškozených, či posudků znalců. Zde stojí za zmínku výpověď ženy, která jedno z dětí převzala do dočasné pěstounské péče poté, co byli chlapci rodině odebráni. Uvedla, že dítě v podstatě nejevilo zájem o hračky, lákala ho především lednice. Každých pět minut se chodilo dívat, zda je v ní dostatek jídla. Bylo to takové intenzity, že dveře po třech měsících upadly. Chlapec se také přejídal, neboť měl strach, že druhý dne jídlo nebude. Museli mu příjem potravy regulovat.

Obžalovaný, ač nedostal žádný trest, se odvolal ke Krajskému soudu v Plzni, a když neuspěl, podal dokonce dovolání k Nejvyššímu soudu. V něm popřel vinu a nesouhlasil ani s právní kvalifikací. Nejvyšší soud ale dospěl nedávno k závěru, že soudy postupovaly správně, v pořádku byla i právní kvalifikace a že rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. „Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné,“ konstatoval předseda senátu Radek Doležal.