Velké množství zbraní či jejich částí našli policisté počátkem loňského roku v bytě a v dalších prostorách patřících zesnulému Milanovi D. Sbírka čítala více než pět set kusů pistolí, revolverů, pušek či hlavních součástí zbraní. Šlo o historické kusy a repliky, nikoli například samopaly či kulomety. K držení některých ze zbraní bylo zapotřebí zbrojní průkaz, ten však zemřelý muž nevlastnil.

„Kriminalisté zbraně zajistili, zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené ozbrojování a případem se dále zabývají,“ uvedla tehdy policejní mluvčí Dagmar Brožová. Kdyby policie u muže našla zbraně ještě za jeho života, hrozilo by mu s ohledem na jejich množství až osm let vězení. Vzhledem k úmrtí byl případ odložen, případem se ale Okresní soud Plzeň-jih nakonec přece jen zabýval. Musel totiž rozhodnout o zbraních, k jejichž držení je zapotřebí zbrojní průkaz a nepřipadly tak do dědictví.

Ve věci rozhodoval senát v čele se soudcem Jiřím Žižkou. Ten na návrh okresního státního zastupitelství rozhodoval o osudu několika stovek zbraní či jejich částí. „Rozhodl jsem o tom, že státu propadne jen část věcí z navrženého souboru. Jde o zbraně, které jsou neidentifikovatelné. Nemají vyznačena výrobní čísla, nebo je sice vyznačena mají, ale je to například na pažbě, tedy na odnímatelné části,“ konstatoval soudce Žižka.

Doplnil, že pro stát nezabral zbraně, které mají řádně vyražené výrobní číslo. Ty sice nejsou registrované dle zákona o zbraních a střelivu, ale dle jeho názoru je nutné ze zákona dát šanci pozůstalým, aby se je v případě zájmu pokusili získat. „Buď předloží vlastní zbrojní průkaz a pokud ho mít nebudou, tak zplnomocní nějakou osobu, která ho mít bude, aby zbraně převzala. Pokud to neudělají, tak se případně o zabrání věcí může rozhodnout dodatečně,“ vysvětlil Žižka a dodal: „Je to obdobná situace, jako když zemře myslivec a dědic nemá zbrojní průkaz. Zbraně podléhají dědictví a je čistě na dědici, zda požádá o zbrojní průkaz nebo se zbraněmi naloží za pomoci osoby, která zbrojní průkaz vlastní. Rozdíl je v tom, že myslivec má zbraně registrované, což zde nebylo, ale pozůstalí dostanou šanci si registraci zajistit.“

Se zbraněmi, které propadly státu, bude nakládat Úřad pro zastupování ve věcech majetkových. Ten je může zlikvidovat nebo po vlastní legalizaci nabídnout k prodeji.