Manévry, jaké se jen tak nevidí, provázely soudní líčení s Josefem Sadovským (59) u plzeňského městského soudu. Všude po budově hlídali členové justiční stráže, do soudní síně byl možný vstup jen na vstupenky. Nešlo o žádného surového vraha či něco podobného, Sadovský před soudem stanul kvůli tomu, že opakovaně řídil přesto, že měl vyslovený zákaz. Protože však jde o člověka, který neuznává Českou republiku, panovaly obavy, že by jeho stejně smýšlející příznivci mohli vyvolat u soudu výtržnosti. To se nakonec nestalo, Sadovský ale svůj postoj k zákonům panujícím v ČR prezentoval víc než jednoznačně. Soudce neposlechl, pak svévolně odešel. Nevyplatilo se mu to, čeká ho vězení.

Soud s Josefem Sadovským provázela v Plzni mimořádná bezpečnostní opatření. | Video: Deník/Milan Kilián

„To je všechno kvůli mně?“ smál se Sadovský, když viděl, jakou pozornost jeho případu věnuje justiční stráž. Jen v bezprostředním okolí soudní síně stálo pět jejích příslušníků, další byli o patro výše. Po příchodu do soudní síně odmítl předat soudci Josefu Prachovi občanský průkaz a místo něj se prokazoval papírem o velikosti A4, který ukázal i Deníku. Je tam vysvětleno, že občanským průkazem se neztotožňuje, neboť není právní fikce, není věc, něčí majetek. Soudce ho ale znal z předchozí činnosti, a tak se mohlo jednat. Sadovský však v soudní síni stejně dlouho nepobyl. Napřed si odmítl sednout a poté, ač byl upozorněn, že mu hrozí pořádková pokuta, případně se může dopustit dokonce pohrdání soudem, řekl, že nezůstane, že Česká republika je korporát a o všem je stejně rozhodnuto. „Já jsem lidská bytost a podle toho se mnou budete jednat,“ prohlásil a pak odešel.

Jednat se ale mohlo v jeho nepřítomnosti. Státní zástupkyně Jana Korbelová v návrhu na potrestání uvedla, že Sadovský vloni hned dvakrát řídil v Plzni vozidlo, ač to má zakázané. Nejprve to byla v květnu dodávka, pak v září osobní auto. Sadovský za volant opakovaně usedl, ač měl platné hned dva zákazy řízení shodně na 12 měsíců a ve druhém případě dokonce už byl v podmínce, kterou ho za jízdu po D5 přes zákaz potrestal berounský soud. Ten mu navíc dal zákaz řízení na dalších 14 měsíců.

Policisté, kteří vypovídali u soudu, popsali, jak těžké bylo se Sadovským při silničních kontrolách pořízení. „Když jsme ho zastavili, předložil nám několik papírů, kde bylo uvedeno, že je Josef z rodu Sadovských. Řekl, že má potvrzení, že je živá bytost, že my ho nemáme, tak se s námi odmítá bavit,“ popsal plzeňský policista. Dodal, že i když Sadovského ztotožnili a zjistili, že má platné zákazy řízení, což mu řekli, bylo evidentní, že muž chce v jízdě pokračovat. Odmítal i vystoupit. Nezbylo jim tak nic jiného, než ho násilím vytáhnout z vozu a dát mu pouta. Pak ho převezli na služebnu, odkud ho po provedení nezbytných úkonů propustili. „S něčím takovým jsem se setkal poprvé,“ prohlásil člen speciální pořádkové jednotky.

Z dalších důkazů vyplynulo, že Sadovský, jenž žije v karavanu nedaleko Plzně, má v kartě řidiče dvanáct záznamů, v rejstříku trestů pak sedm. Až na zmíněný trest z Berouna a několik let starou podmínku za neplacení alimentů jsou ale všechny ostatní rozsudky staré několik desítek let.

Protože za oba skutky musely být uloženy samostatné tresty, navrhla státní zástupkyně Korbelová zpřísnit Sadovskému za první čin poměrně výrazně podmínku a za druhý uložit peněžitou pokutu 25 tisíc korun a obecně prospěšné práce. Soudce Prach ale došel k závěru, že je na místě přísnější trest. Zrušil rozsudek z Berouna a za tamní skutek a dva aktuálně projednávané mu uložil čtyři a pět měsíců vězení, celkem tedy devět. V odůvodnění uvedl, že si je vědom, že obžaloba navrhovala výchovné tresty, ale on rozhodl s ohledem na přístup obviněného. „Ignoruje vše a myslí si, že nemusí dodržovat nic. Nepodmíněný trest se mi proto jeví jako mnohem účelnější. Obecně prospěšné práce, peněžitý ani podmíněný trest by splněny nebyly,“ vysvětlil Prach. Verdikt není pravomocný.