Mimořádně kuriozní stížností se zabýval Ústavní soud. Se svým případem se na něj obrátil Denis B. z Plzeňska, jenž po rozchodu s bývalou partnerkou chtěl, aby mu zůstal pes, kterého si společně pořídili ještě v době svého vztahu. Soudy nižší instance ale na základě žaloby jeho bývalé družky rozhodly, že ho mají mít oba ve „střídavé péči“.

Pejska Robina se po rozchodu nechtěl vzdát ani jeden z partnerů. Žena se dokonce toho, aby se psem mohla být, domáhala žalobou u Okresního soudu Plzeň-jih. Žádala, aby soud nařídil „střídavou péči“ obou partnerů o francouzského buldočka. Soud jí vyhověl. „Rozhodl, že oba bývalí partneři jsou povinni si, zjednodušeně řečeno, psa vždy po dvou týdnech na stanoveném místě a v přesně určeném čase předávat. Okresní soud vyšel ze dvou předpokladů, které následně nezpochybnil ani krajský soud,“ konstatoval předseda senátu Ústavního soudu Zdeněk Kühn. Zaprvé to bylo, že Denis B. a dnes již jeho bývalá partnerka si psa pořídili společně, zvíře je v jejich spoluvlastnictví. Po ukončení jejich vztahu se dohodli na střídání v péči o psa, dohodu ale muž přestal respektovat. Před okresním soudem sice tvrdil, že vlastnické právo k Robinovi převedl na babičku, to však okresní soud neuznal. Soud k tomu mimo jiné uvedl, že stěžovatel s touto argumentací účelově přišel teprve v průběhu řízení, neboť původně tvrdil, že je výlučným vlastníkem on sám. Druhým důvodem bylo, že okresní soud nedovodil, že by snad pes pravidelným střídáním strádal.

A. S., obžalovaný ze znásilnění vnučky, u Krajského soudu v Plzni.
Pět let pekla. Holčičku měl roky znásilňovat její vlastní děda

Když Denis B. neuspěl s odvoláním ke Krajskému soudu v Plzni, podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten ho však odmítl. Muž se proto se svou stížností obrátil na Ústavní soud. Zjednodušeně řečeno v této stížnosti tvrdil, že soudy měly k jím tvrzenému darování psa babičce přihlédnout, že jí psa de facto „vyvlastnily“. Argumentoval i tím, že je porušována jeho osobní svoboda, neboť pracuje v Rakousku, ale psa musí předávat ve stanovený čas na stanoveném místě na Plzeňsku.

Jenže ani u Ústavního soudu zastání nenašel. „Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný,“ konstatoval soudce Kühn.