Pro Otcovského je to v podstatě už druhý trest za jeho čin, neboť při konfliktu přecenil své síly a dopadl mnohem hůře než druhý řidič. Ten vyvázl prakticky bez škrábnutí, naopak Otcovský skončil v nemocnici.

Zdroj: Deník/Milan Kilián

Vše se odehrálo vloni 8. července v Plzni. Otcovský jel s fabií do městské části Vinice, kam vezl zákazníkovi jídlo z restaurace. Před ním jela octavie řízená Jaroslavem T. (33), s nímž cestovala jeho žena, dvě malé děti a pes. Otcovský ho chtěl předjet, ale nedařilo se mu to. Vzhledem k Otcovského způsobu jízdy nakonec řidič octavie zastavil. Obžalovaný odstavil vůz za ním. „Vystoupil a poté bez varování fyzicky napadl taktéž vystoupivšího řidiče druhého vozidla tak, že ho udeřil přesně nezjištěným počtem úderů pěstí do levé čelisti. Když vystoupila manželka poškozeného, která se snažila oba aktéry dostat od sebe, Jan Otcovský jí úderem srazil brýle,“ zaznělo v obžalobě.

To, že Otcovský útočil jako první, potvrdili soudu Jaroslav T. i jeho žena. Podle svých výpovědí jeli v poklidu domů, když se zezadu přiřítila fabie, která se je snažila podjet zprava, přes zastávku MHD a odstavný pruh. Tam ale stála auta, a tak její řidič musel přibrzdit a zařadit se za ně. „Troubil na mě, problikával mě, v zrcátku jsem viděl, že ukazuje prostředníček. Jemně jsem šlápl na brzdu, aby viděl brzdová světla, ale jel pořád úplně nalepený na nás, bylo to hrozně nebezpečné a já měl v autě malé děti. Tak jsem nakonec zastavil, abych mu řekl, že tohle se nedělá. Jenže on na mě hned zaútočil,“ líčil soudu Jaroslav T. Dodal, že když inkasoval první ránu pěstí, začal se bránit. „Nejsem boxovací pytel,“ prohlásil. Jeho žena dodala, že když vystoupila, schytala jednu ránu do obličeje i ona. Uvedla také, že viděla, jak útočník odběhl do auta, sundal z předního skla kameru, hodil ji dozadu, vrátil se a pak zase zaútočil. Jenže její manžel ho dokázal chytit do kravaty a zpacifikovat.

Zdeněk H. u Okresního soudu Plzeň-město.
Útok na Ukrajinky: Obžaloba vidí národnostní motiv, žádá podmínku

To, že Otcovský zaútočil první, potvrdil soudu i svědek, který vše sledoval z paneláku a jasně viděl, jak zadní auto prudce zabrzdilo a jeho řidič se vrhl na klidného motoristu z předního vozu.

Obžalovanému nenahrála ani majitelka firmy, pro niž rozvážel jídlo. Řekla, že byl problémový řidič, způsobil nehodu či jel na červenou, že byl opakovaně napomínán, aby jezdil dle pravidel. Potvrdila také, že v autě byla kamera. Jenže ta byla i se záznamem, klíčovým důkazem, odcizena z kanceláře firmy spolu s počítačem, mobilem, penězi a dokumenty. Státní zástupce Michal Klíma při té příležitosti připomněl, že se kromě věcí, které se běžně kradou, ztratily i různé dokumenty včetně knihy jízd či Otcovského hmotné odpovědnosti za škodu, způsobenou jeho nehodou se služebním vozem.

Otcovský ale trval na své nevině. Přiznal, že chtěl octavii předjet, protože spěchal, ale její řidič mu to podle něj schválně neumožnil, nejprve jel tak 30 – 40 km/h a pak zrychloval. A navíc ho podle něj ohrozil nebezpečným manévrem a ještě dvakrát vybrzdil. Když pak zastavil, šel si to s ním dle svých slov v klidu vyříkat. „Jenže on se ke mně rozběhl a dával mi rány, které jsem vykrýval, některé úspěšně, jiné neúspěšně. Jeho žena mi pak dala dvě rány do zad a roztrhla tričko, přitom jsem se ohnal a srazil jí brýle,“ líčil a dodal, že když ho Jaroslav T. dostal na zem, kopala ho ještě Miluše T. do hlavy. To však drobná žena, měřící 155 cm, odmítla a připomněla, že měla tehdy na nohou sandály, což dokumentují i snímky policie. Otcovský potvrdil, že manžele ještě po incidentu pronásledoval, ale prý proto, že chtěli ujet. Řekl také, že utrpěl zranění, s nimiž skončil na několik dní v nemocnici.

Soud s Josefem Sadovským (na snímku )provázela v Plzni mimořádná bezpečnostní opatření.
Výchovný trest je podle soudu málo. Muže, který neuznává stát, poslal do vězení

Ve prospěch obžalovaného promluvil na žádost obhajoby farář, na jehož farnosti mladík rok žil, jednání z lavic pro veřejnost sledovali věřící, kteří obžalovaného také dobře znají.

Otcovského obhájce Robert Kaše žádal zproštění obžaloby, neboť potyčku podle něj vyprovokoval druhý řidič, naopak podle Klímy je vina Otcovského jasně dána. Vyjmenoval důkazy a konstatoval přitom, že je „velkou náhodou“, že kamera s nahrávkou a další věci včetně dokumentů, jež zloděje nikdy nezajímají, zmizely z kanceláře v den, kdy dostal Otcovský předvolání na policii. Navrhl pro něj podmínku a peněžitý trest.

Samosoudkyně Lenka Prýcová došla k závěru, že je obžalovaný vinen. Za výtržnictví mu uložila sedmiměsíční trest, podmíněně odložený na zkušební dobu 14 měsíců, a také zákaz řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. V odůvodnění uvedla, že se plně ztotožňuje se závěry obžaloby, jen neukládala peněžitý trest, neboť dotyčný má dluhy, které by měl splatit, naopak je podle ní důvod k zákazu řízení. Verdikt není pravomocný, obžalovaný si ponechal lhůtu pro podání odvolání. Prýcová ho na závěr upozornila, že v případě pravomocnosti rozsudku může být obviněn z křivého obvinění. To by znamenalo další usednutí na lavici obžalovaných.