Vždyť třiatřicetiletý brankář, mistr světa a extraligový šampion ještě v minulé sezoně působil v řadách soupeřů – v Pardubicích a předtím v pražské Slavii. A příznivci hokejových indiánů se ho snažili obrat o klid.
„Soupeřův gólman je vždy úhlavním nepřítelem. Nikdy to však nepřesáhlo únosné meze, sněhulák mi nijak nevadil,“ svěřoval se včera Svoboda po úvodním tréninku v Plzni coby nová akvizice Strakovy družiny.
Neobáváte se, že získat si důvěru plzeňských příznivců bude o to těžší?
Ne, to vůbec. Záleží jen na mých výkonech. Pokud zachytám, věřím, že publikum bude na mé straně. Fanoušci jsou v Plzni fantastičtí. I kvůli nim jsem na nabídku Martina Straky kývl.
Byla Plzeň vaší jednoznačnou volbou?
Přiznávám, že doma jsem v Pardubicích, a tak jsem se jako první zajímal, zda tu bude o mě zájem. Nebyl a pak už jsem neváhal.
Co vás ještě táhlo na západ Čech?
Šance být v mužstvu s borci, jako je Straka, Vlasák, zahrát si pod trenérem Jelínkem. A fakt, že o hráčské partě v Plzni se po extralize šušká jen to nejlepší.
V uplynulé sezoně se však v brance indiánů protočilo šest gólmanů a od vás se čeká, že na horký post vnesete potřebnou stabilitu.
Rozhodně nejsem hokejový důchodce a věřím, že mám týmu ještě co nabídnout. Ale za nějakého spasitele se nepovažuji. Hokej mě pořád baví a mám chuť si zopakovat ještě nějaký výrazný úspěch. To je moje motivace.
Platí, že trenér Jelínek ordinuje hráčům náročné tréninky?
Protože jsem to tušil, tak jsem se i během volna snažil trochu hýbat. No a první trénink jsem přežil.
Jaké bylo přijetí v kabině?
Normální, s tím jsem neměl nikdy problémy. V extralize jsem měl vůbec štěstí na své štace, a tak jen doufám, že se mi přidrží i nyní v Plzni.
