Obojí dokázal dvacetiletý útočník a odchovanec hokejové Škody Plzeň proměnit v posledních zápasech v góly.

Zdá se, že trápení z úvodu extraligy je pryč.

To se sice v prvním útoku po boku Milana Gulaše dostával do šancí, ale branku ne a ne dát.

Nyní vlasaté křídlo skóruje, ačkoliv operuje ve čtvrté lajně Indiánů.

Kantner přispěl k sestřelení brněnské Komety a gól dal i naposledy na Spartě, kterou Škodovka udolala v nájezdech.

V minulých pěti kolech jste dal tři ze čtyř gólů v sezoně, teď druhý po sobě. Jaká byla reakce spoluhráčů?
Kluci si ze mě utahovali, že předtím jsem skóroval pokaždé v závěru zápasu, teď v půlce. Ale znovu to bylo po videu, takže alespoň nějaký standard jsem si udržel.

Sparťané včetně brankáře Jakuba Sedláčka protestovali. Vy jste si byl jistý, že bude gól uznán?
To vůbec. Puk mě trefil do ruky, pak se odrazil a projel gólmanovi do brány. Ode mě tam úmysl hrát rukou nebyl, ale musel jsem počkat na verdikt sudích. Když potvrdili gól, tak jsem byl rád. Z vedení 4:1 nám soupeř kvůli našim faulům ještě utekl a pak už to bylo kdo s koho. Takže výhru za dva body bereme.

V sezoně jste prošel dalšími dvěma kluby. Na záskok v Jihlavě jste navázal měsíčním hostování v Litoměřicích. Cítíte nyní v Plzni méně obav o místo v sestavě?
Od ledna mi nějaké body přibyly (kromě tří gólů i čtyři asistence – pozn. autora), což samozřejmě povzbudí, ale musím jet pořád stejně. Makat v přípravě i v zápasech.

Začínal jste v elitním útoku Škody, ale střelecky jste se neprosazoval. Co chybělo?
Asi jsem to měl hodně v hlavě. V první lajně vedle takových borců, jako je Guli (Milan Gulaš), se čeká, že budu dávat góly. A jak jsem se snažil, byla z toho křeč. Na hostování v Litoměřicích jsme si ale začal zase věřit a teď ve čtvrté řadě jsem taky víc v klidu.

Trenér Ladislav Čihák vás pochválil, ale hned dodal, že si vás bude dál hlídat. Jak se to projevuje?
No, když má kouč potřebu někoho setřít, jsem první volbou. Ať se děje, co se děje. Ale známe se už nějakou dobu, takže nic překvapivého (úsměv). V Plzni se potkáváme vlastně od mladšího dorostu, kdy jsme společně vybojovali v extralize druhé místo.

Trenér Čihák je známý jadrným vyjadřováním. Zabírá to?
Dokáže být přísný, ale v týmu má hlavně respekt, a to i mezi zkušenými kluky. Dobře nás zná a ví, co na koho platí. Že křik někoho nakopne, jiného ještě víc setne. Ale je jasný, že když nehrajeme, jak máme, tak musí trenér zvýšit hlas.

Vybaví se vám v té souvislosti letní zápřah, kdy jste na Šumavě tahali pneumatiky do kopců, nebylo vám vůbec dobře a trenér vám přesto neulevil?
Na to, jak jsem hodil šavli, pak dlouho bezmocně ležel v trávě a zase táhl tu pitomou gumu nahoru, nejde zapomenout. A za chvíli je to tu zas (smích). Ale něco nám to určitě dalo. Před sezonou jsem se cítil dobře, jen začátek mi nevyšel, jak bych asi chtěl.

V áčku Škodovky jste od předloňského listopadu a můžete říct, jak těžké to mají mladí v týmu.
Po tréninku chodíme poslední z ledu, sbíráme a odnášíme puky. Tak to bylo, je a bude. Nic zvláštního. Ale v kabině nejsme rozdělení na starší a mladé. Jasně, že nějaké věci si proberou ti nebo ti zvlášť. Zkušenější kluci si taky řeknou své. Ale když potřebuju, můžu jít pro radu za kýmkoliv a dostanu ji. Táhneme za jeden provaz.

V extralize je přestávka, k tréninku se vrátíte až v pátek, tak jak si pár dní bez hokeje užijete ?
Půjdu do školy. V Plzni studuji na sportovním gymnáziu, mám individuální plán a během volna bych si rád dodělal dějepis. Každý den mám jednu zkoušku. Týká se to druhé světové války, baví mě to, tak snad vše zvládnu.