Dopoledne Kracík zapřažený do pneumatiky vybíhá část sjezdovky na Samotách.

Šestkrát po sobě, krátký odpočinek a znovu šestkrát vzhůru. Od pondělka do pátku, den po dni.

„O pneumatikách se nám i zdá. Letos jsou snad ještě těžší než loni,“ konstatuje s úsměvem šikovný centr.

Kolikáté soustředění na Šumavě to pro vás je?
Extraligu hraju od osmnácti let. Čtyři roky, co jsem byl v Německu, jsem trénoval sám. Takže mi vychází něco kolem třinácti, čtrnácti roků, co jezdím na Šumavu. Jenže v posledních letech je to i dvakrát za léto.

Dříve šumavským kempům vládla cyklistika, teď zase běhy se zátěží. Co je těžší?
To si nevyberete. Já třeba před nástupem do áčka na kole nejezdil. Pořádné kolo jsem si koupil až kvůli soustředění na Šumavě, ale stejně jsem se trápil. Když máte ujet dopoledne čtyřicet, padesát kiláků v kopcích a odpoledne to samý, tak je to peklo. Bolel mě zadek, nohy, všechno.

Takže na cyklistiku jen tak nezapomenete?
To ne. Navíc k cyklistice patří pády. Do lesa zahučel třeba Martin Adamský. To bylo na Zadově. A já taky spadl. Hlavou jsem vletěl do pilíře mostu a nemít přilbu, bůhví jak by to dopadlo.

Je tedy lepší tahat pneumatiky do kopce?
Já bych to dělal tak napůl. Půlka běhání, půlka cyklistiky. Nevím proč se trenéři upnou vždy jen k jedné disciplíně. Kdyby se to střídalo, bylo by to lepší.

Diskutujete o tom s trenéry?
Říkám jim to pořád (úsměv).

A dosáhl jste něčeho?
Osobně jo. Běhám jen dopoledne a odpoledne jdu na kolo. Jen celý den běhat by pro moje kolena nebylo dobrý, a tak jsem se už při prodloužení kontraktu dohodl na určitých úlevách. Tvrdý povrch, neustálé nárazy mi nesvědčí. To pak cítím každý dopad.

Je těžké se po těch letech přesvědčovat, že je letní dřina nutná?
Ne. Dělám to od mládí, takže mi to přijde jako samozřejmost. V létě se maká, nelíbí se mi to, ale tak to je.

Je něco, co vám v kondiční přípravě vyloženě vadí?
Mně? Úplně všechno (smích). Tedy kromě fotbálku, tenisu a tak.

Když to srovnáte se začátky své kariéry, trénuje se víc?
Dávky se asi nezvyšují, ale ubývá vytrvalostních cvičení. Ty vás spíš zpomalují. Zato se přidává na intenzitě. Dělají se kratší věci, ale vždy na krev. Tím jak se zrychluje hokej, musí se tomu přizpůsobit i příprava. Svým charakterem se blíží zatížení během stále kratších, ale o to intenzivnějších střídání.

Kdo z trenérů, které jste zažil, byl během letní přípravy nejtvrdší?
Každý trenér je jiný, ale všichni jsou blázni (smích). Tvrdí, nesmlouvaví, chtějí uspět. Já vlastně asi měkkého trenéra nezažil.

Vybaví se vám nějaký moment, kdy jste si sáhl na dno sil? Zatmělo se vám před očima?
Takové chvíle přicházejí, ale já je rychle pouštím z hlavy.

Má člověk po takovém zápřahu třeba větší chuť na pivko?
Nijak zvlášť. Mě pivo spíš uspává, unavuje. A to už po druhé sklenici. Možná jako mladý jsem měl chuť se povyrazit, teď vůbec.