Dominik Simon je v extralize znovu Indiánem. Jak nedávno oznámila hokejová Škodovka, třicetiletý útočník proměnil zkoušku v plzeňském áčku na roční smlouvu s opcí.
Simon se tak vrátil do týmu, z něhož se před devíti roky odrazil do zámořské NHL. Před dvěma lety se však vrátil do Česka, jenže na štacích ve Spartě a minulou sezonu v Českých Budějovicích nenavázal na účinkování v nejslavnější soutěži světa, v níž si v 268 zápasech za Pittsburgh, Calgary a Anaheim připsal 81 bodů. Teď tvořivý univerzál zkusí svou bývalou formu oživit v Plzni pod dohledem trenéra Josefa Jandače.
„Je to úleva, to určitě,“ komentoval Simon období nejistoty, které přes různé zvěsti nakonec skončilo podpisem ročního kontraktu.
„Naštěstí bylo hodně zápasů a tréninků, takže nad tím nebyl čas přemýšlet. Ale jsem moc rád, že to vyšlo,“ konstatoval úspěšný mládežnický reprezentant, který startoval i v seniorském národním týmu.
Trenéři vás v přípravných zápasech nasazovali do první nebo druhé útočné formace, což bylo asi povzbuzující, že?
Cítil jsem, že trenéři chtějí, abych hrál co nejlepší hokej. To mi jednoznačně pomáhalo a chci jim to vrátit. Ukázat, že udělali správné rozhodnutí a že mohu být pro tým platným hráčem.
Po letech jste zpátky ve známém prostředí. Jaké jsou zatím vaše dojmy z plzeňského týmu, zázemí?
Vše je super. Myslím, že tým je skvěle namixovaný. Máme tam mladší, starší hráče i střední generaci. V kabině vládne dobrá nálada a věřím, že můžeme být nebezpeční.
Co se vám vybaví ve vzpomínkách na vaše předchozí angažmá mezi Indiány?
Vybavuji si skvělé fanoušky a jejich různé hymny při zápasech, které jsem si zpíval ještě dlouho poté, co jsem v Plzni už nebyl. Město i stadion mi hodně přirostly k srdci, takže mám samé dobré vzpomínky.
S jakým očekáváním vyhlížíte nadcházející sezonu?
Zkusím hrát svůj nejlepší hokej, vytvářet šance, být víc na puku v útočném pásmu. V každém zápase chci odvádět poctivý, zodpovědný výkon a od toho se odrazit dál.
Škodovka zatím v přípravě s jedinou výjimkou jen vyhrává. Nesvádí to k představě, že už není co zlepšovat, že hra týmu je optimální?
Mohlo by, ale víme, že je třeba zůstat při zemi. Navíc jsou tu trenéři, kteří nám ukážou jak hezké, tak horší věci v naší hře a nedovolí nám polevit. Tréninky jsou stále náročné, v posilovně i na ledě, takže pracujeme dál.
V pátek vás čeká domácí odveta s celkem druhé německé ligy z Crimmitschau (začátek v 19.00). Tamní Piráty jste na jejich ledě porazili 5:1, ale prý to byl hodně tvrdý zápas.
V Crimmitschau jsem nehrál, ale od kluků jsem slyšel, že to v obraně řezali. Takže se dá čekat, že i u nás budou hrát hodně fyzický kontaktní hokej s osobními souboji.
Jako centr dirigujete útok s křídly Adriánem Holešinským a Janem Schleissem. Jak vám tohle složení sedí?
Zatím dobře a s každým tréninkem je to lepší. Snažíme se hrát v pohybu, bruslit a k tomu mít i dobrý forčeking.
Klapající souhru jste v přípravných utkáních potvrzovali góly i asistencemi, takže o jedné útočné formaci Škodovky je jasno?
To je pochopitelně na trenérech, ale hlavně rychlostí a dalšími věcmi se s kluky z útoku hodně potkáváme a chceme v tom pokračovat.
Jestliže předtím jste do Plzně přišel jako mladík, teď ve třiceti se v týmu řadíte k těm nejzkušenějším. Zvyšuje to pocit zodpovědnosti?
Zkušenosti, které mám, bych chtěl zúročit jak na ledě, tak v kabině. A to, co jsem se zatím naučil, bych rád odevzdal pro tým. Ale jak už jsem řekl, vše se bude odvíjet od poctivé práce v tréninku a poté i v každém střídání.