Předtím si Pavel Francouz sice vydobyl místo v bráně Colorada, ale do předchozího zkráceného ročníku slavné soutěže ho nepustily bolavé kyčle. Podstoupil operaci a neodchytal jediný zápas. Teď odletěl zabojovat znovu o pozici v týmu Avalanche.

„Dlouho jsem nechytal, ale na sezonu se ohromně těším a připouštím, že to ve mně hodně rezonuje,“ přiznal ještěpřed cestou do zámoří 31letý plzeňský rodák.

Veškeré zdravotní potíže jsou pryč?

Po zdravotní stránce jsem nachystaný tak na osmadevadesát procent. Ale věřím, že do zahájení kempu budu stoprocentně fit.

Loni v létě jste prodělal operaci kolen, následně vám lékaři spravovali kyčle. Jde o zatím nejhorší období ve vaší hokejové kariéře?

Rozhodně. Pro každého sportovce je hodně nepříjemné, když nemůže závodit, hrát a já jsem nechytal skoro rok.

Rekonvalescence byla hodně dlouhá. Co všechno jste dělal?

Rehabilitoval jsem, cvičil, posiloval a snažil jsem se přispět k návratu do normálu každou možnou chvilku. A zároveň jsem si užíval rodinu. To bylo na tom špatném asi největší plus.

Jak dlouho jste pobýval doma v Plzni?

Moc ne, asi jen šest týdnů, protože valnou část rehabilitace jsem předtím absolvoval v Denveru. A i po návratu domů jsem se držel instrukcí kondičního trenéra Colorada.

V Plzni jste trénoval s partou kolem Dominika Kubalíka. Prověřil vás snajpr Chicaga?

Připouštím, že střelu má Kubalda hodně nepříjemnou. Také zkoušel odhalit má slabá místa, ale doufám, že se mu to nepodařilo a ve vzájemných zápasech v NHL na mě gólově vyjde naprázdno (úsměv).

Jste i v zámoří s Dominikem často ve spojení?

V NHL asi nejvíc, protože jsme vlastně jediní dva kluci z Plzně, co tam jsme. Když hrajeme proti sobě, tak si dáme vědět a sejdeme se. Potkat během sezony někoho takhle blízkého, koho znáte od malička, je super.

Se spoluhráči z Colorada jste byl během rekonvalescence v kontaktu?

Po dobu, co se hrálo, tak jsem se s kluky viděl prakticky denně. Do haly jsem chodil rehabilitovat i trénovat, takže kolem týmu jsem se pořád motal. A i potom, co sezona skončila a kluci se rozletěli domů, tak jsem byl v Denveru ještě asi měsíc.

Váš týmový parťák a zároveň rival Grubauer z Colorada sice odešel, ale klub angažoval do branky Kanaďana Kuempera. Změnilo se tím pro vás něco?

Ani ne, zvlášť když dobří gólmani jsou v organizaci i za mnou. Takže si musím svou pozici uhrát, což je v NHL běžné. A já jsem připravený o místo zabojovat.

Bavil jste se během léta o své pozici s vedením klubu případně s trenéry?

To ne, vše se ukáže až během kempu. Dá se ale předpokládat, že Kuempera brali jako jedničku. Já se ale chci soustředit hlavně na sebe. Přece jen návrat po tak dlouhé době bude náročný.

Pomohou vám zkušenosti z pranice, kterou jste předtím o místo v brance sváděl s Grubauerem?

Ale já to ani tehdy takhle nebral, protože oba jsme chtěli, aby vyhrával tým. Když se to povedlo mně, tak byl Philipp (Grubauer) v pohodě, a když on přispěl k vítězství, tak jsem měl radost zase já. Převládala týmovost, i když pochopitelně každý chce chytat co nejvíc.

Zkuste to převést na čísla. Bral byste v sezoně třeba padesát procent zápasů nebo víc?

Za polovinu odchytaných zápasů bych byl šťastný. Ale já si nějaké konkrétní cíle nedávám. Spíš se budu snažit odvést co nejlepší práci na kempu, aby trenéři viděli, že i po té pauze jsem to pořád já a že se na mě můžou spolehnout. Kolik pak na mě vyjde zápasů, je ve hvězdách.

Mimo hru jste byl dlouho, máte po té pauze z něčeho obavy?

Ne, spíš převládá těšení na to, že budeme hrát zase hokej, doufejme znovu s fanoušky v hledišti. Že to prostě bude zase ten starý dobrý sport, který máme rádi.

Bude Colorado patřit znovu k favoritům nadcházející NHL?

Tým máme pořád silný a záleží jen na nás. Vím, že to zní jako fráze a moc to nenapoví, ale určitě jsme jedním z adeptů na to hrát vysoko. Ale NHL je tak vyrovnaná, že něco odhadovat je těžké.

Blíží se zimní olympiáda v Pekingu nejspíš s hvězdně obsazeným hokejovým turnajem. Je to pro vás výzva?

Lhal bych, kdybych řekl, že o tom nepřemýšlím. Bude to skvělý turnaj a já bych rád na olympiádu jel, ale zrovna pro mě je to nyní hodně vzdálené. Nejdřív musím začít zase chytat.

Na Sportmanii jste se podepisoval malým i velkým fanouškům. Vybavíte si, na čí podpisy jste stával vy jako kluk?

Živě si vzpomínám, jak jsem si jednou na podpisovce v Rokycanech vystál frontu na autogramy Salfy (Dušana Salfického), Pepy Řezníčka, Petra Kořínka a dalších plzeňských borců (úsměv).