Mladší z hokejových sourozenců Dominik v ten čas vyrukuje s českým týmem v Kangnungu do čtvrtfinále olympijského turnaje.
„Vstát tak brzy nebude lehký, ale je to brácha,“ usmívá se Tomáš.
Sedmadvacetiletý forvard jen nedávno vyměnil v extralize Jihlavu za rodnou Plzeň a se Škodovkou absolvoval i přípravný turnaj ve švýcarském Svatém Mořici, jinak dějišti zimní olympiády v letech 1928 a 1948.
Měli jste ve Švýcarsku šanci sledovat hokejové zápasy z olympiády?
Na hotelu jsme viděli jen kousek utkání Kanady se Švýcary, ale naše ne. Až po návratu domů v neděli ráno jsem koukal na zápas se Švýcarskem.
Čekal jste, že Dominik tak zazáří?
Hlavně jsem mu to přál. Předtím mě mrzelo, že nenaskočil do turnaje od začátku a zápas s Koreou proseděl jen v hledišti. Ale ukázal, jak je silný. Nenechal se rozhodit, trénoval, soustředil se na svůj výkon a hned při debutu proti Kanadě dal gól. Další přidal proti Švýcarům. Mně se líbí, jak Dominik hraje.
Je známo, že hokej hodně prožíváte a vše spolu probíráte. Platí to i nyní?
Jasně. Jak to vzhledem k časovému posunu jde, tak si voláme nebo píšeme.
Dominik vylétl na hrách mezi hvězdy. Jak zvládá pozornost médií?
Co vím, tak je v pohodě. Komu se to poštěstí, aby ve dvaadvaceti hrál na olympiádě v první lajně a ještě dával góly. Moc mu to přeju.
Zatímco váš bratr bojoval v Koreji, vy na nekrytém stadionu pod Alpami. Jaké to bylo?
Pod otevřeným nebem jsem hokej hrál poprvé. Byla zima, kolem krásné hory, občas sněžilo. Jako za starých časů. Šlo o příjemné zpestření olympijské přestávky. Užili jsme si to.
Bylo těžké přivyknout venkovním podmínkám?
Možná na prvním tréninku. To nám byla zima a mrzly prsty u nohou. Ale jak jste se potom v zápase dostal do tempa, tak už to člověk tolik nevnímal.
Musel jste se oproti utkáním v hale víc obléci?
Abych se přiznal, tak jsem situaci podcenil, a jestliže kluci měli kukly nebo alespoň šátky na krk, tak já neměl nic. Ale zásadní problém to nebyl.
Ve Svatém Mořici jste prohráli s Luganem 0:5, abyste následně rozstříleli obhájce německého titulu Mnichov 7:1. Čím si tak rozdílné výsledky vysvětlujete?
Přece jen šlo hlavně o přípravu. Navíc porážka s Luganem pro nás byla hodně krutá. Herně jsme byli lepší než soupeř. Měli jsme víc střel i šance, ale branky dávalo jen Lugano. Zápas s Mnichovem jsme naopak zlomili pěti góly ve druhé třetině a Němci do toho potom už tolik nešlapali.
Je pro vás probíhající pauza přínosem i proto, že do vedoucího týmu extraligy jste přišel teprve koncem ledna?
Určitě. Přece jen v Jihlavě se trénovalo jinak, než je to běžné v Plzni, a pauzu jen vítám. Můžu alespoň dobře potrénovat a zase se s klukama víc sehrát.