Následek nějakého drsného osobního souboje, říkáte si možná. Ne. Při nájezdu na brankáře přehnal Dvořák nasazení a akci neustál.
„Podíval jsem se na trubky pod ledem," komentoval hráč svůj pád, po němž drhl obličejem o ledovou plochu. O co šlo?
Chtěl se vyhnout titulu Dřevák týdne, o který plzeňští hokejisté bojují v nájezdech pravidelně na závěr středečního tréninku.
A Michal Dvořák nerad prohrává. „Gól jsem dal, jenže jsem se přitom rozbil," usmíval se oceňovaný bojovník. „Kluci se mi nejdřív řehtali, ale pak jim zatrnulo. Přece jen jsem se z ledu sbíral dlouho."
Jak jste na tom nyní? Uvidí vás fanoušci v nadcházejících soubojích proti Liberci a Spartě?
Bolest mizí, takže ano.
Blíží se olympiáda, všeobecně považována za mezník, do něhož se rozhodne, jestli daný tým
v extralize uspěje nebo ne. Souhlasíte?
Tak to je. V extralize končí sranda. Musím to zaklepat, ale zatím si vedeme dobře. Jsme třetí, a i když jsme si také prošli menší herní krizí, dokážeme pravidelně sbírat body. Možná své soupeře neválcujeme jako v minulých sezonách, dát gól je pro nás občas těžké, ale zápasy dokážeme urvat, ubojovat, a to je také cenné.
Do olympijské přestávky zbývá sehrát ještě sedm kol. Jaký zisk z nich by podle vás měl posílit pozici Plzně v elitní čtyřce?
Pokud bychom z těch sedmi utkání vyhráli čtyři za tři body, tak by to už bylo asi veselejší.
Jenže hned teď vás doma čeká Liberec, který bojuje o účast
v předkole play-off, a potom
v neděli první Sparta.
Oba jsou to těžcí soupeři. Liberci jde o místo v desítce, což je hranice mezi životem
a smrtí. A o síle Sparty není třeba mluvit. Ale i další týmy, s nimiž se do pauzy utkáme, mají pořád o co hrát.
Blíží se nynější střetnutí svým nábojem už vyostřeným soubojům play-off?
Rozhodně. Třeba náš poslední zápas ve Vítkovicích takový byl. Hrálo se na doraz a já si také výhry po nájezdech cením. Vítkovičtí jsou v novém roce rozjetí, dávají spousty gólů, a my jsme je po šesti výhrách v řadě jako první obrali o body.
Posledních pár kol jste se museli hlavně v obraně obejít vinou zranění bez několika zkušených hráčů. Místo nich hráli mladíci. Jak si vedli?
Velmi slušně. Bojují, snaží se, jak Patrik Marcel, tak Michal Moravčík, ale další mladí kluci se dobře ukazují i v útoku. To je pro tým pozitivní.
