Matějovský se sice dál připravuje s plzeňským mužstvem, ale zároveň ví, že modrobílý dres v extralize téměř jistě neoblékne. „Už před pauzou jsem se nevešel do sestavy a teď s příchodem Pavla Vostřáka se přetlak útočníků ještě zvýšil,“ říká jednatřicetiletý forvard navenek klidně.

„Trénuju sám v páté lajně. Není to bůhvíco, ale peru se s tím, jak umím,“ komentuje nastalou situaci. „Čekám co bude. Tedy vlastně ne. Budu se muset poohlédnout po jiném angažmá,“ dodává neradostně Matějovský.

V plzeňských barvách kroutí osmou sezonu v řadě. Na dresu s číslem jednasedmdesát nosil asistentské áčko, ale také kapitánské céčko. „Raději bych zůstal v Plzni, ale nejspíš se nehodím trenérům do koncepce. Nebo jsem už okoukaný, čert ví,“ říká levé křídlo. „Nikdo mi totiž nic konkrétně nevytkl. Jen jsem se postupně dostával stále méně do hry.“

Ozval se a zdálo se, že si polepší. „Pár zápasů potom jsem si slušně zahrál a myslím, že jsem nepropadl. Jenže brzy vše sklouzlo do starých kolejí,“ konstatuje hráč známý bojovností, padáním do ran, ale i nízkou produktivitou a značným počtem trestů.

V běžící extralize si Matějovský v devatenácti zápasech připsal jen dvě asistence a dvacet trestných minut. A také se v jeden moment zdálo, že jeho působení na západě Čech končí. Matějovský měl sbaleno a mířil do Mladé Boleslavi. Jenže z přesunu na poslední chvíli sešlo. „Důvody bych nechtěl rozpitvávat, je to příliš citlivé téma,“ podotkne hokejista.

Hned potom prý dostal nabídky i z jiných klubů. „Ale tam mě Plzeň nepustila,“ krčí rameny Matějovský.

Na transfer listině se přitom ocitl také před minulou sezonou. Ale když už měl před podpisem smlouvy v Mladé Boleslavi, tak se vážně zranil David Ludvík a klub si ještě rád přivolal Matějovského zpět.

„Tak to chodí. Jen bych rád, kdyby se situace i teď nějak vyjasnila. Abych hrál a ne jen seděl,“ říká Mates, jak mu přezdívají. „Ta nejistota mě sráží,“ připouští. „Doma to ještě jde. Pomáhá mi přítelkyně i malá dcerka. Na zimáku ale na mě všechno padá.“