Někdejší obránce, který v hokejové extralize natočil přes tisíc zápasů, nejvíc za Škodovku, se v nové sezoně postaví v extralize na střídačku áčka Českých Budějovic. S mateřským klubem se loučí úspěchy s mládeží.
Loni se Jiří Hanzlík podílel jako asistent na zisku titulu s plzeňskou juniorkou a teď jako hlavní kouč dotáhl dorost ke stříbru. Spokojený však 49letý rodák z Rokycan zdaleka není.
„Výsledkově dopadla sezona asi dobře. Stříbro je úspěchem, ale pro mě jako trenéra mládeže je skoro důležitější vývoj hráčů, jejich zlepšení. A z toho nejsem úplně nadšený,“ připustil Hanzlík. „Myslel jsem, že kluky dokážu posunout výš, než se stalo,“ doplnil sebekriticky.
Jestliže předtím v play-off mladí Indiáni jako obhájci titulu vyřadili České Budějovice, Slavii Praha a Mladou Boleslav, ve finále nestačili na Třinec. V sérii padli 0:4 na zápasy. „Snahu hráčům odepřít nemůžu, ale na ledě bylo znát, kdo je v sérii lepší. Ve čtvrtém utkání to bylo vidět asi nejvíce,“ uvedl Hanzlík.
Co bylo pro vývoj série rozhodující? Mohlo to být druhé utkání v Třinci, které jste ztratili až těsně před jeho koncem?
Úplně klíčové bylo, že jsem nemohl využít dva nejlepší obránce Skoka s Jiříčkem, kteří jsou na kempu národního týmu do 18 let. Beru to ale jako fakt, teď už jsme to neřešili. Problém je spíš na začátku sezony, kdy se dělá termínová listina. Pak je klub bitý za to, že vychovává hráče, ale nemůže je nasadit do takto důležitých utkání.
Zkoušeli jste vyjednat uvolnění obou reprezentantů ze soustředění?
Samozřejmě nějaká komunikace proběhla, ale pravidla byla dána předem. Takže kluci hráli jen když měli volno z kempu. V žádném případě se na to ale nechci vymlouvat. Rozhodně umíme hrát lépe, než jsme předvedli třeba ve čtvrtém finále. Někteří by ale museli jít na hranici svých možností, a to se nestalo.
Série dopadla jednoznačně pro Třinec, byli mladí Oceláři o tolik lepší?
Jednotlivé zápasy sice byly vyrovnané, ale musím uznat, že Třinečtí do toho dali víc. Možná v týmu neměli takové individuality jako my, Adama Benáka, Adama Jiříčka, ale byli daleko týmovější a dělali věci, které vyhrávají trofeje. Hráli obětavě. Přirovnal bych je k áčku Ocelářů, které stejnými prostředky, stejnou hrou už nějaký čas kraluje extralize, což není náhoda.
Pochválil jste i tak hráče, pro něž musel být výsledek finále hořkým zklamáním?
Kluky jsem pochválil, snaha tam byla, ale bohužel jsem zároveň postrádal spoustu elementárních věcí, které každý hráč musí mít. Úplně nejvíc je to vášeň pro hokej, a tu jsem u těch kluků úplně neviděl. Nejde o to, co říkají, ale jak se chovají, jak přistupují k tréninku, k zápasům, jak hokejem žijí.
Přesto třeba šestnáctiletí Skok s Jiříčkem už okusili extraligu dospělých. Ani to není známkou, že v Plzni se s mládeží pracuje dobře?
Já chválím ty kluky. Trenér sice připravuje nějaký program, něco hráčům vštěpuje, ale všem stejně. Prošli přece stejným tréninkem, připravovali se pod stejnými trenéry a kde je třeba Jiříček a kde jsou ti ostatní. Takže shrnuto není to až tak o trenérech jako o hráčích samých.
Finálová série pro vás byla loučením s plzeňským klubem. Jaké jsou pocity?
Nelétám v emocích, ani nahoru ani dolů, takže to beru normálně. Cítil jsem, že po těch letech v Plzni potřebuju změnu. Přišla nabídka z Českých Budějovic, která mi byla sympatická, tak jsem ji přijal. Život hokejového trenéra je různý a příliš jistot nenabízí, tak uvidíme, na jak dlouho to bude.
Přitáhla vás na jih Čech šance vrátit se do extraligy mužů a obnovit spolupráci s Ladislavem Čihákem, s nímž jste před pár lety vedli plzeňské áčko?
Láďa Čihák mě oslovil, jestli bych měl zájem s ním zase spolupracovat. Předtím nám to fungovalo, známe se, tak jsem kývl. Jako trenér jsem byl zatím jen v Plzni, končil jsem tu i hráčskou kariéru a myslím, že mi změna prospěje.
Napadlo vás jaké to bude jezdit do Plzně jako soupeř?
Já už jsem si tím prošel jako hráč, když jsem sem jezdil s Libercem nebo s týmem Karlových Varů. Bude to sice jiné, než na ostatních stadionech, ale pozice trenéra není v tomhle ohledu zase tak vypjatá. Dokážu se s tím vyrovnat.
