Malému Teodorovi Kovářovi je dva a půl roku a hokej ho baví. Pozná, když dá táta Jan gól, a také, když je smutný.

Jako po bitvě o bronz s Rusy, kterou český tým na mistrovství světa v Bratislavě ztratil až v nájezdech.

„Táta nemá medaili. To bylo první, co mi malý řekl, když přišel do kabiny,“ prozradil Jan Kovář. „Kousalo se to fakt těžko,“ připustil 29letý reprezentant už zase z klidu domova u Plzně.

Na světovém šampionátu byl Kovář znovu jednou z opor českého mužstva. V deseti zápasech si připsal pět gólů a pět asistencí.

Co se vám při vzpomínce na napínavý souboj o třetí místo nejvíc vybavuje?

Semifinále s Kanadou nám sice nevyšlo, ale dokázali jsme se zvednout a proti hvězdami nadupaným Rusům jsme předvedli dobrý výkon. Možná nejlepší za poslední roky. Rusáky jsme přehrávali. Šli jsme nadoraz a ve třetí třetině i v prodloužení jsme měli šance rozhodnout. Bohužel nám to tam nepadlo.

I vy jste mohl v závěru třetí třetiny skórovat. Jenže ruský gólman Vasilevskij puk mířící mezi nohy ještě akrobatickým podmetem vytěsnil mimo tyče.

Nebylo to poprvé. Vychytal nás. Jen potvrdil, že to je momentálně nejlepší gólman na světě. V NHL aspiruje na titul brankáře sezony a ukázal to také na mistrovství. Chytil všechny naše nájezdy a jen ukázal, jak skvělý gólman to je.

Jak těžké bylo se jen čtrnáct hodin po nepovedeném semifinále s Kanadou zase vzchopit?

Chtěli jsme medaili, a to, že jsme prohráli v semifinále, na tom nic nezměnilo. Snažili jsme se připravit co nejlíp na zápas o bronz.

Nerozhodil vás ani průběh semifinálového duelu, který výsledkově vyzněl pro Kanadu (Česko prohrálo 1:5)?

Ne. Po první ještě vyrovnané třetině jsme dostali dva rychlé góly a ten náskok si pak jeden z favoritů turnaje zkušeně pohlídal. Prostě ten den byla Kanada lepší a hlavně efektivnější.

Startoval jste na šestém šampionátu, ale medaile vás znovu minula. Přitom byla asi nejblíž…

To určitě. S Rusáky jsme se tahali do poslední chvíle. Mrzí to, ale celkově můžeme mít ze šampionátu dobrý pocit. Vytvořila se skvělá parta a na ledě to bylo znát.

V sestavě národního týmu se objevilo hned osm hráčů, kteří někdy hráli za Plzeň. Jak jste to vnímal?

Jako potvrzení, že se hokej v Plzni dělá dobře. A tím, že se známe, to bylo dobré i pro nás hráče. Věděli jsme, co od sebe čekat a dokázali jsme si vyhovět.

To jste konečně dokazovali v „plzeňském“ útoku s Milanem Gulašem a Dominikem Kubalíkem na křídlech.

S Gulim nám to šlo už v extralize. Dokážeme si to dát, Kubalda si zase umí najít střeleckou pozici a zakončit. Sehranost je důležitá.

Dodatečná nominace plzeňského kapitána Gulaše do Bratislavy po jeho zdravotních potížích před mistrovstvím všechny překvapila. Vás také?

I já byl překvapený. Už jsem to nečekal. Ale trenéři se takhle rozhodli a já byl rád, že Guli kývl a přijel. Odehráli jsme myslím dobrý turnaj.

Do Bratislavy dorazila také spousta fanoušků z Česka a při zápasech byli hodně slyšet.

Hala byla plná Čechů a vládla parádní atmosféra. Skoro jako kdybychom hráli doma. Navíc tam většina hráčů měla rodiny. Ve dnech, kdy se nehrálo, jsme s nimi mohli strávit nějaký čas, což také hodně pomáhalo.

Nyní budete hlavně odpočívat?

Rozhodně si chci dát nějaký čas od hokeje pohov. S rodinou máme naplánovanou dovolenou, takže se těším.

Proslýchá se, že byste měl v příští sezoně hrát za švýcarský Zug. Je to tak?

Hotové zatím nic není, ale ta varianta je ve hře. Rozhodnout by se mělo v nejbližších dnech.

Pokud jednání s Zugem dopadnou, v úvodu další sezony se objevíte v Plzni jako soupeř Škodovky v základní skupině Ligy mistrů. Pomyslel jste na to?

Je to zvláštní, ale ještě před losem Ligy mistrů jsem o téhle možnosti mluvil s tátou a ono to tak dopadlo. Užil bych si to.

Jan Kovář začínal s hokejem stejně jako bratr Jakub (brankář) v rodném Písku, ale v patnácti letech se upsal Plzni a tady naplno rozvinul svůj talent. V sezoně 2012/13 se šikovný centr s geniální rozehrávkou podílel na zisku premiérového titulu, když předtím získal se Škodovkou bronz. Následně odešel do ruského Magnitogorsku, s nímž dvakrát ovládl KHL, a stal se jednou z hvězd soutěže. Po pěti letech na ruské frontě hledal další impuls a v osmadvaceti zkusil zabojovat o NHL. Jenže šéfy Islanders ani Bostonu nepřesvědčil. Na zbytek sezony se proto rozhodl pomoci Škodovce a bylo z toho třetí místo v extralize i v Lize mistrů. Český dres oblékl Kovář na šesti mistrovstvích světa a na olympiádě v Pchjongčchangu.