Deset let vládne někdejší excelentní útočník hokejové Škodě Plzeň jako majitel klubu a generální manažer. Poslední dvě sezony k tomu přidal práci trenéra extraligového áčka.

Předloni v závěru října Straka odvolal od týmu bratra Michala a ujal se řízení tápajícího mužstva. Sezonu s kolegy zachránilia v další už modrobílá družina jela zase naplno.

Výsledkem byl zisk bronzu, třetího v minulých šesti letech a čtvrté medaile vůbec (2013: zlato), když předtím Indiáni podruhé za Strakovy vlády převzali Prezidentský pohár pro vítěze základní části.

Teď pětačtyřicetiletý matador trenérský post opouští.

Co vás k tomu vede?
Chtěl bych se víc zaměřit na mládež, sledovat dění. A věnovat se taky partnerům, poslední dva roky jsem na to měl málo času. Budu na stadionu možná ještě víc, ale prostě se chci soustředit na jiné věci.

Kdo mužstvo v nadcházející sezoně povede?
Hlavním trenérem bude Láďa Čihák a asistentem Jirka Hanzlík. Pokračovat by měl i Jarda Špaček, záleží ale na tom, jak se u nároďáku změní po mistrovství světa realizační tým. Gólmany bude dál připravovat Ruda Pejchar.

Nebude vám směs starostí a adrenalinu, kterou práce trenéra přináší, chybět?
Ne. Deset let jsem v klubu v každodenním zápřahua od áčka si potřebuju trochu odpočinout.

Budete se muset hodně držet, abyste trenérům nezasahoval do práce?
To vůbec. Budu klukůmk dispozici, ale jinak je to na nich. Jsou zkušení, prošli si tím a věřím, že to zvládnou. I teď jsme měli role rozdělené a Láďa s Jirkou odvedli obrovské penzum práce.

Dojde v realizačním týmu třetího celku skončené extraligy ještě k nějakým změnám?
Končí fyzioterapeut Míra Liška a novým kondičním koučem se stane Honza Snopek. Doteď byl asistentem u mladšího dorostu, k tomu pracoval jako kondiční trenér pro akademii. Teď se posune k áčku.

Sám jste měl odmítnout nabídku ujmout se po Josefu Jandačovi trénování národního týmu. Je to pravda?
K tomu bych nechtěl nic povídat. Je to na bázi spekulací, jestli byla nějaká nabídka, nic oficiálního neproběhlo. Za zády svazu nechci spekulovat.

Co vás na práci trenéra nejvíc bavilo?
Když celý život děláte hokej, tak vás baví ten adrenalin, vítězství. A když se pak povede hráčům něco předat, něco je naučit, naplní vás to. Pak se rozčilujete, když to nedělají. Ale když se kluci zlepšují, je to parádní pocit.

Je pohled ze střídačky jiný než z horních pater stadionu?
Jednoznačně. Shora vidíte všechno, jakoukoliv chybu. Na střídačce vidíte jen část. A na videu se vám dokonce zdá, že je všechno v pohodě. To tak je! Na videu vidíte jen část akce. Ale ne to, že ti hráči v dané situaci mohli být dříve, mohli ji ovlivnit jinak a lépe. Vidíte souboj, ne, že to hráč vypustil tři metry předtím. Proto během zápasu pomáhá pohled kolegy v hledišti, spojení vysílačkou.

Bylo těžké si srovnat měřítka? Uvědomit si, že ti kluci nemají vaše hráčské schopnosti?
Ze začátku jsem s tím měl problémy. Jsou borci, kteří s nadsázkou nevidí spoluhráče na dva metry. Je těžké se ho pak ptát, proč mu nepřihrál. Byl jsem z toho dopálený. Jenže Vlasy (Tomáš Vlasák) mě přesvědčoval, že ho prostě nevidí. Jak, nevidí, vždyť hraje extraligu, vztekal jsem se. Ale nakonec jsem se smířil s tím, že mezi nejlepšími a průměrnými ty rozdíly jsou.

Pokud by ale hráč v zápase svůj výkon odfláknul, tak asi smířlivý nebudete?
To ne. Na to si nezvyknu nikdy! A to samé mají v sobě Čihy s Hanzelkou. Ale vždycky musíte posoudit, co znamená odfláknout. Jestli to třeba hráč chtěl udělat, ale provedl to špatně, nebo jen vypustil, co měl. Ale ty typy hráčů už poznáte.

Vnímal jste takhle i případné problémy hráčů v osobním životě? Jejich starosti?
Jasně, s kabinou musíte žít. Ale vždycky je nutný odlišovat. Když přijdete do práce, taky ji taky musíte odvést dobře. A pak nastávají různé situace. Když třeba paní Tomáše Mertla rodila, poslali jsme ho domů, ať je s rodinou. A klidně ať se vrátí rovnou na zápas.

Musel jste během sezony řešit v týmu nějaký zásadní problém?
Nebylo to nutný. Kabina díky lídrům, kteří tu byli, fungovala. Klapalo to perfektně.

Zmínil jste lídry. S angažováním Milana Gulaše a Tomáše Mertla to byla trefa do černého, že?
Klukům to sedlo, a navíc se znali. Ani jsem nevěděl, že se znají tak dobře, že spolu hráli od žáků. Guli byl nadšenej, okamžitě Tomáše doporučoval. Bylo důležité, že jim to sedlo, a celý týmz jejich výkonů těžil.

Nebylo asi snadné k těmto zkušeným borcům najít do elitního útoku třetího?
Hlavně jsme nenašli nikoho, kdo by tam zapadl ideálně. V první lajně se očekávají góly, produktivita. To jsme nedokázali úplně vyladit a točili jsme to celou sezonu.

Na rozdíl od mistrovské sezony, kdy k vám s Tomášem Vlasákem skvěle zapadl mladý Jan Kovář?
To tehdy vymyslel Milan Razým s bráchou Michalem. Já už nebyl v top formě a příchod Kovyho mě nakopl. Šel jsem na levou stranu, Kovy na centra a byl to geniální tah. Centr tvoří lajnu a já už na to tolik neměl. Hrál s námi ale taky Nicky Johnson, chvíli i Ryan Hollweg a vždycky to sedlo.

Měnit během zápasu sestavu, posouvat hráče mezi lajnami, je otázka zkušeností nebo intuice?
Většinou k tomu docházelo po diskusi s dalšími trenéry, ale když jsem něco cítil, udělal jsem to. Stáhl ty hráče. Jak někdo netahal, tak šel ze hry. Jednáte intuitivně. S hráči nediskutuju vůbec a když jsem byl hodně naštvaný, udělal jsem to rovnou, aniž bych se někoho ptal.

Co se dělo v kabině, když jste byl hodně naštvaný?
Naučil jsem se, že je důležitý počkat do rána. Vyspat se z té naštvanostia ráno se podívat na ten zápas znovu. A pak začít jednat, něco měnit.

Sezona skončila teprve nedávno, ale už se tvoří mužstvo pro tu následující. Jaké bude?
Někteří kluci odejdou, ale tým dobře doplníme. S tím jsme spokojení. Jedno dvě volná místa si ještě necháme na léto a rozhlídneme se v Americe. Kluků ze zámoří tu už bylo dost a až na jednu výjimku to byli výborní, pracovití hráčii. Dominantní na mantinelech, v osobních soubojích a před brankou. To českým hráčům často chybí. Jsou na výši zase v tom, dát akci myšlenku, zahrát to na krásu. Zámořští hráči jsou přímočaří – ať to byl třeba Nicky Johnson, Mark Bomersback nebo Jack Lammers.

Konkrétní změny v klubových kádrech se odtajňují začátkem května. Dá se alespoň říci, kdo z Plzně jistě odejde?
Smlouvu jsme neprodloužili s Petrem Kadlecem. Odehrál tady čtyři skvělé sezony, byl jedním z lídrů a my jsme mu taky poděkovali za vše, co tu odvedl. Angažmá v zahraničí si hledá Kuba Kindl a na odchodu je Honza Schleiss. O místo v nároďáku bojuje David Sklenička s Michalem Moravčíkem, což se taky nějak projeví. V NHL se někdo může vyspat, řekne – chceme toho nebo onoho a my nic nenaděláme. To konečně platí i o gólmanovi Mírovi Svobodovi.

Plzeňské áčko vybojovalo bronz a medaili mají v klubu mládežnické celky od osmé třídy po juniory. Pociťujete hrdost?
Je to nádhera. I když jsme letos nedosáhli na nejcennější kov, poslední dva tři roky jede mládež fantasticky. Těžko byste u nás našli takhle úspěšný klub. Moc si toho vážíme a jsme na to pyšní. Vím, jak je to těžké. Play-off u mládeže se hraje jen na dva vítězné zápasy a po jedné porážce se už klepete. Jsem rád, že to kluci dotáhli k medailím.

Je tak snazší přitáhnout do Plzně hokejové talenty nejen z regionu?
Určitě. Klub získávána prestiži, je to čím dál atraktivnější adresa (smích). Hlásí se k nám spousta dětí z celé republiky. A na nás je, abychom mladé postupně zapracovali do áčka. Ekonomicky nemáme na vyhazování, nemůžeme nakupovat spoustu hráčů, ale musíme si je vychovat.

Když jste zmínil ekonomiku, jaká byla odezva sponzorů na úspěšnou sezonu?
Byli spokojení. Všichni jsme chtěli jít do finále, ale Kometa byla nad naše síly. Potvrdila to i ve finále.I když v některých zápasech nebyla lepší, klíčové momenty zvládala lépe.

Kdy začne Škodovce příprava na další sezonu?
Začínáme v pondělí 14. května. V programu jsou tradičně dvě soustředění v Železné Rudě. Kondiční část skončí první týden v červenci, pak budou mít hráči dovolenou. Na led se jde v neděli 22. července dobrovolně a další den naplno. Brzy nás pak čeká Liga mistrů.