Jak se cítíte?

Lehce unavený (úsměv). V nohou mám tři těžká utkání, k tomu přesun do Moskvy a zpět, ale startů za nároďák si cením. Je to zpestření, člověk změní prostředí a vyčistí si trochu hlavu. Jsou tu jiní kluci, jiná nálada a na chvíli tak zapomenete na body a tabulku, což patří k extralize.

V Rusku se přetrhla vítězná série českého výběru. Co bylo příčinou?

Myslím, že v Plzni jsme proti Finům podali slušný výkon a výhru v prodloužení jsme si zasloužili. V Moskvě jsme ale na to nenavázali. S Rusy jsme ještě vybojovali alespoň bod, ale potom se Švédy jsme vyšli zkrátka. Byli vynikající na puku ve všech pásmech a téměř k ničemu nás nepustili.

Jaké pro vás bylo hrát doma v Plzni za český tým?

Příjemné. To se ne každému poštěstí, takže super zážitek.

Zápasy na národní úrovni jsou rychlejší a soupeři kvalitnější. Bylo složité se tomu přizpůsobit?

Třeba na Karjale to pro mě bylo lehčí, teď jsem se s tím srovnával déle, než bych čekal. Záleží asi i na konkrétním vnitřním rozpoložení.

Co očekáváte od nadcházejícího střetnutí 27. extraligového kola se Spartou?

Těžký, hodně těžký zápas. Víc k tomu nemá cenu říkat.

Připomene si člověk ještě přestřelku z prvního kola v Praze, v níž padlo třináct branek a domácí vyhráli po prodloužení 7:6?

To asi ne. Je to minulost a oba týmy si za uplynulý čas prošly nějakým vývojem. Pro mě jako obránce to tehdy byl zápas blbec. Dostat sedm gólů není bůhví co. Rozhodně ale nevěřím, že by se podobný průběh nyní opakoval.