Na momenty ze závěru finále hokejového mistrovství světa Jaroslav Špaček jen tak nezapomene. Burácivé skandování diváků ve vyprodané O2 aréně: Mistři, mistři, mistři a poté, co národní tým dotáhl boj o titul se Švýcarskem k výhře 2:0, erupce české radosti, ho dostaly do varu. „Byly to obrovské emoce,“ připouští bývalý skvělý obránce a nyní trenér, který z vlastní hráčské dráhy ví, jak opojné je vyhrát velký turnaj. Stát se mistrem světa.
Jenže v nedělním večeru olympijský vítěz a trojnásobný světový šampion sledoval, jak se do historie zapisují následovníci v českých dresech a s nimi i jeho starší syn David.
Když jednadvacetiletý bek a nováček v reprezentaci se zlatou medailí na krku zdvihl nad hlavu trofej šampionů, neubránil se zkušený matador dojetí. „Kluci byli úžasní. Hala bouřila, hrála se hymna a poté přišly zlaté konfety a předávání medailí. A nejhezčí bylo setkání se všemi po zápase. Nádhera,“ přiznal Špaček, který si na finále odskočil ze zahraničí. „Přišel jsem kvůli tomu o semifinále, ale finále jsem si nemohl nechat utéct a do Prahy jsem to vzal na otočku. Moc jsme si toho zatím s Davidem nestačili říct, protože ve čtyři hodiny ráno jsem zase mazal na letiště,“ hlásil s úsměvem rodák z Rokycan a v hokejové Škodovce aktuálně manažer mládeže.
Kdy jste začal věřit, že český tým dotáhne na domácí půdě sen o zlatu do vítězného konce?
Až ve chvíli, kdy jsme v závěru finále dali do prázdné brány gól na 2:0. Do té doby to byly strašné nervy, daleko větší než když jsem sám hrál.
Byl jste po závěrečném ceremoniálu za hráči v kabině?
Ne, ne, to byla jen jejich oslava, ale zajel jsem za nimi na hotel, kde byli ubytovaní, a i tohle krátké setkání bylo parádní.
Co podle vás urputný finálový duel se Švýcary rozhodlo v náš prospěch?
Myslím, že trpělivost. Předtím bych ještě vyzdvihl gólmana, Lukáš Dostál byl znovu skvělý. Měli jsme možná víc ze hry i víc šancí, ale do těch vyložených nás soupeř nepouštěl a dlouho to bylo otevřené. S ubývajícím časem to bylo stále víc o vůli, a tu jsme měli větší než soupeř. Hrozně důležitý byl náš první gól. Skvěle sehraný signál, parádní nahrávka od Kundrátka a nechytatelná rána Pasty (Pastrňáka). A následně obrovská obětavost všech našich hráčů. Takhle se bojuje o zlato ve finále.
Kdy David přiveze ukázat zlatou medaili domů do Rokycan?
To nemám tušení. Sám se domů vracím ve čtvrtek v noci, tak snad už bude doma. Ale nemůžu to garantovat.
close
info
Zdroj: ceskyhokej.cz
zoom_in
David Špaček jde ve stopách otce, aneb čerstvá zlatá radost z Prahy
Když se ohlédnete za celým turnajem, co byste vyzdvihl u nových mistrů světa?
Samozřejmě bojovnost a srdce, o tom se mluví. Obrovskou roli sehráli i lidi kolem, fanoušci, kteří svým povzbuzováním tlačili hráče v zápasech i v těžkých chvílích. Jak už jsem zmínil, oporu jsme měli v gólmanovi. Lukáš Dostál odchytal skvělý turnaj, ale výbornou práci odváděla i naše obrana. Velkým přínosem byl příjezd kluků ze zámoří. Už nástup Martina Nečase nás nakopl a když se k týmu před čtvrtfinálovým zápasem připojili Pasta se Zachou, všechno se ještě umocnilo. Mančaft se rozjel naplno.
Jenže play-off bývá ošidné.
Klíčem bylo čtvrtfinále. Když jsme v urputné bitvě přešli přes Američany, tak jsem věřil, že Švédy v semifinále můžeme porazit. V základní skupině v Ostravě sice dominovali, dávali hodně gólů, ale také jich dost inkasovali, a to i hodně laciných. A my jsme Švédy taky pěkně načapali, dali jsme sedm gólů a mohli se chystat na Švýcary. Bylo jasné, že nás čeká nepříjemný soupeř. Jenže oproti vzájemnému utkání v základní skupině jsme byli o hodně silnější a vůbec si myslím, že Švýcarsko pro nás bylo přijatelnější než případně Kanada.
Podíl na zlatém triumfu má i váš syn. V jednadvaceti letech zvládl premiéru na velkém turnaji s rutinou mazáka a skvěle si vedl i v přesilovkách. Pro tátu asi důvod k hrdosti, že?
Jo. Nejdřív jsem byl rád, že mu trenéři vůbec dali šanci nastoupit za národní tým v přípravných zápasech na Slovensku. Když jsem ho ale viděl hrát, napadlo mě, že jeho výkony mohou zamíchat nominací. Nakonec se do ní David vešel a důvěru trenérů nezklamal. Zkušení kluci z týmu Červenka a Kaše se o něj postarali a on jim to v zápasech vracel. Hrál v pohodě. Na přesilovky chodil v lajně s Pastou a neměl jediný problém. Bylo vidět, že má hlavu nastavenou dobře a všechno klaplo tak, jak mělo.
David začal sbírat světové tituly o pár roků mladší než vy (Jaroslav Špaček se stal poprvé mistrem světa jako 24letý). Je vám hodně podobný. Má i podobnou povahu, styl hry?
Je trochu jiný. I když já si už nepamatuji, jaký jsem byl v jednadvaceti letech. (smích) Tím, že David vyrůstal v Americe, kde jsem tehdy hrál, tak má trochu jinou výchovu než já a asi i jinak nastavenou hlavu. Věřím, že má před sebou dobrou kariéru.
Platí, že se váš syn představí jako čerstvý mistr světa na charitativní fotbalové exhibici ve středu 5. června v Dobřanech na straně týmu, jehož jste kapitánem?
Já rozhodně hrát nebudu, ale David určitě ano. A s ním i Dominik Kubalík, další člen zlaté party z Prahy.
Co byste jako trenér radil, aby se panující zlatá euforie zase víc nastartovala český hokej, přivedla na zimní stadiony nové zájemce?
Úspěch určitě přitáhne další kluky i holky k hokeji. Přijde zase víc dětí, základna se rozšíří, což je důležité, a pak je to každodenní práci trenérů. A my máme u mládeže dobré trenéry. Kromě práce je to ale i o důvěře. Hlavně od rodičů, aby trenéry nechali dělat jejich práci a nezasahovali do ní. A snažil bych se zkvalitnit mládežnické soutěže, to je cesta k výchově dobrých hokejistů.
