Do charitativního fotbalového zápasu na podporu malého Nicolase Beneše zasáhl doma v Plzni i hokejový útočník Dominik Kubalík. V zámořské NHL hráč týmu Detroit Red Wings a nejlepší střelec nedávného mistrovství světa hájil v exhibičním utkání s legendami Sigi týmu barvy celku Bez frází.

Kdy jste předtím naposledy hrál fotbalový zápas?

No, už to nějaký pátek bude. Když jsem byl ještě v Plzni, tak jsem hrával fotbal za naši vesničku Losinou. Teď tolik příležitostí není, takže jsem rád, že přišlo pozvání a ještě to bylo pro dobrou věc.

Jste i ve fotbale tak obávaným střelcem jako na hokejové scéně?

To bych neřekl. Sice i ve fotbale raději střílím než přihrávám, jenže i když je branka poměrně velká, tak dát gól je těžké. Víc jsem toho spálil než dal. (úsměv)

V týmu Bez frází jste se mimo jiné potkal s hokejovým obráncem a kamarádem Jakubem Jeřábkem. Komu z vás to jde lépe s fotbalovým míčem?

Kuba Jeřábek, ten to měl od malička v noze. Já jsem možná běhavější, ale myšlenku, kontakt s balonem a cit pro hru, to má lepší on.

V extralize je běžné, že si hokejisté před zápasem dají jako rozcvičku fotbálek na betonu před halou. Co v NHL?

V zámoří je spousta Evropanů, takže i tam před zápasy dojde na fotbal. Rozehřejete se, zároveň se tmelí tým, vznikají u toho největší konflikty i vazby. Já bych bez toho do zápasu nešel.

S kolika spoluhráči z Red Wings si takhle můžete kopnout?

Řekl bych, že deset dvanáct nás je. Takže velká paráda.

Vrací se vám i v letní pauze myšlenky na hokej?

Už jsem sice začal trénovat, ale jinak se snažím na hokej nemyslet. Samozřejmě jsem sledoval NHL, finále Stanley Cupu i vítězství Vegas. Asi každý hráč by chtěl něco takového zažít, ale momentálně si užívám, že jsem doma.

Také dozvuky z českého pohledu nepovedeného mistrovství světa se snažíte vytěsnit z hlavy?

Protože známí, přátelé se na šampionát stále ptají, tak se to nějak vrací. Bavíme se o tom. Je to obrovská škoda, že to nevyšlo líp a nějaký názor na to mám.

Co asi nejvíc chybělo, aby národní tým došel výš?

Hned v úvodu šampionátu jsme přišli o dva klíčové centry – Filipa Chytila z NHL a Sedla (Lukáše Sedláka), nejlepšího centra z extraligy. Rozpadla se první a druhá lajna, a hledat optimální sestavu během turnaje je složité. Konečně od hry centra se odvíjí i moje hra. Potřebuji někoho, kdo mi připraví šanci, přesně nabije.

I tak jste byl s osmi góly nejlepším střelcem turnaje. Tlumí vyřazení ve čtvrtfinále a nejhorší umístění českého celku za dlouhý čas radost z individuálních úspěchů?

Víc mě mrzí, že když jsme potřebovali dát gól, jako třeba ve čtvrtfinále, tak jsme ho prostě nedali. A ani já jsem tohle prokletí nezlomil, což sráží lesk individuálních čísel. Ale možná jednou, až mi skončí kariéra, tak si u piva řeknu, že být nejlepším střelcem na mistrovství je skvělé.

Aktuálně se hodně řeší pozice trenéra Kariho Jalonena. Měl by finský kouč u národního týmu zůstat, nebo byste byl pro změnu?

Když je úspěch, jako loni bronz, tak všichni trenéra plácají po ramenou, a teď je zase všechno špatně. V nároďáku jsem Kariho zažil poprvé a neměli jsme jediný problém. Po šampionátu mi třeba volal a gratuloval k volbě do All stars, výběru nejlepších hráčů. A můj názor? Na ledě jsme to odehráli my hráči a nejde to hodit jen na trenéra.

V zámořské NHL jste po třech letech v Chicagu přesídlil do Detroitu a první sezonu jste si ozdobil 45 body za 20 gólů a 25 asistencí.

Musím říct, že začátek mi vyšel skvěle. Až jsem si začal myslet, že by sezona mohla být fantastická (úsměv). Jenže přišel útlum, chvíli se mi nevedlo a dopadlo to takhle. Před sezonou bych to asi bral všemi deseti. V té další bych však chtěl podobný výkyv co nejvíc minimalizovat. Aby to trvalo jen pár zápasů, a ne osm deset, jako teď.

V hokeji se už nějaký čas sází na vysoké urostlé gólmany. Máte recept, jak na chlapíky, kteří tělem zaplní téměř celou branku, vyzrát?

Střílím jim mezi nohy (smích). Každý brankář má nějaké slabiny. Já se hlavně snažím pálit bez přípravy, z voleje. Ať je gólman malý nebo velký, tak se musí přesouvat a ze střel z voleje, z tečí a z dorážek padá nejvíc gólů. Aby hráč jel a trefil přesně vingl, to už musí být.

Asi je rozdíl, zda proti vám v bráně stojí téměř dvoumetrový Švéd Bäckström nebo o dvacet centimetrů menší Slovák Halák.

Mám takový pocit, že Bäckströmovi jsem gól dal a Halákovi ne. Je hrozně těžké to nějak dělit. I proto se snažím střílet ze všeho. Čím víc střel, tím větší šance, že tam něco padne.

Váš kamarád Pavel Francouz, gólman Colorada, měří jen 182 centimetrů. Čím svůj výškový handicap dohání?

Francíkovi jsem myslím gól také ještě nedal. A čím to dohání? Asi je dobrý. Za mě je to skvělý gólman, který si bohužel prošel nějakými zraněními. A i když si na mě asi věří (úsměv), tak mu přeji jen to nejlepší.

Jaké máte plány na léto? Zapojíte se stejně jako loni do přípravy Škody Plzeň?

Snažím se držet loňského programu, protože v sezoně jsem se cítil dobře. Na suchu se připravuji v partě s bráchou Tomášem, Kubou Jeřábkem a dalšími kluky. A pokud by to šlo, tak bych na led šel znovu se Škodovkou. Zatím jsem o tom s vedením klubu nemluvil, ale budu rád, pokud by to klaplo.

Pro Nicolase

Během fotbalové exhibice v Plzni na hřišti Petřína se vybralo 76 000 korun a suma byla věnována rodině Nicolase Beneše, bojujícího se zákeřnou rakovinou. Příběh malého bojovníka si můžete přečíst na https://www.nadacnifondzhe.cz/pribeh-nicolase/. Ćástka může být ještě vyšší, protože do dražby byly dány i podepsané dresy osobností, a to na www.sportovniaukce.cz/homepage/auction/3389. Akci pořádal portál Bez frází s nadačním fondem Zdeňky Heyn Edlové.