K rekonstrukci události pomohly knihy „Modrá a bílá, kluci jedem" a „Dlouhá cesta na vrchol" od Radka Diestlera a dobový tisk v čele s tehdejším Rudým právem a Československým sportem.

Hraje se ročník 1958/1959. Tři sezony po sobě skončil Spartak Plzeň mezi třemi nejlepšími týmy Československa. Po dvou bronzech a jednom stříbru snili v západočeské metropoli o zlatu. Jenže po mistrovském titulu prahlo více „vlčáků", navíc nečekaně nahoru vyletělo Kladno. Na začátku ledna 1959 chybělo do konce dvaadvacetikolové soutěže odehrát šest kol. Kladenští ligu vedli o tři body před Spartakem Sokolovo, Plzní a Pardubicemi.

Václav Nedomanský se raduje ze vstřelení první branky v utkání se sovětským svazem na mistroství světa 1971 ve Švýcarsku.
StB na mě donášeli reprezentační trenéři, šokuje Václav Nedomanský ve své knize

Plzeňští hokejisté se po Novém roce vrátili ze zájezdu ze Sovětského svazu, kde jednou vyhráli, jednou remizovali a třikrát prohráli. V neděli 4. ledna nastoupili k duelu 17. kola na ostravském Zimním stadionu Josefa Kotase. Věděli, že pokud na ledě průměrně hrajících Ostravanů vyhrají, můžou se na druhé příčce osamostatnit za vedoucím Kladnem, které mělo tříbodový náskok. Spartak Sokolovo (ano, slavná Sparta) totiž jen remizoval v Brně s předposledním Spartakem Královo Pole 6:6 a favorizovaní Středočeši hostili Pardubice.

Vinšova plzeňská parta pomýšlela na titul

Hrající trenér Miloslav Vinš, 35letý borec, který po svém příchodu z Holoubkova Plzeňany nebývale zvedl, své spoluhráče už před úvodní buly nabádal k ostražitosti. Opora, která debutovala v reprezentaci teprve před dvěma lety, si všimnula, že domácí TJ VŽKG vyniká skvělými vstupy do zápasů. Jenže po sedmi minutách Ostravané vedli 3:0 a ve 24. minutě na deset tisíc fanoušků na tribunách prvního zastřešeného stadionu v Československu slavilo čtvrtý gól v čeřenu brankáře Šuchmana. Vinš stáhl sestavu, Plzeň zapnula na vyšší obrátky a čtyři minuty před koncem Štogr dokonal pátým gólem úžasný obrat Spartaku - 5:4!

Václav Fröhlich
Jedli jsme psy. Karbanátky z nich byly perfektní, říká nejstarší kladenský mistr

Tři dny nato Vinšův soubor zametl s brněnským Královým Polem (7:2) a protože Kladno ve svém azylu na Štvanici padlo 3:5 se Spartakem Sokolovo, zúžil se jeho náskok na Plzeň na pouhý jeden jediný bod. Tou dobou už si vrabci na plzeňských střechách šeptali, jak bujaré byly v Ostravě oslavy po heroické výhře nad Vítkovicemi. V hlavách to, že se jejich úlet brzy provalí, měli patrně i samotní plzeňští hráči. 10. ledna nezvládli koncovku šlágru s Kladnem, v Praze prohráli 5:6.

V následujících dnech tisk nereferoval jen o kladenském vítězství, které pravděpodobně rozhodlo o mistrovském titulu, ale i o aféře plzeňských hokejistů v Ostravě. Došlo prý k závažnému mravnostnímu deliktu, který se nikterak neslučuje s chováním socialistických sportovců. V případě Spartaku Plzeň údajně nešlo o první provinění proti zásadám uvědomělého sportovce.

Známého hokejového komentátora určitě není potřeba představovat...
KVÍZ: Záruba, Polák, Bosák a další. Poznáte legendární televizní sporťáky?

Mravokárné články vyšly v Československém sportu nebo Rudém právu. Obzvláště „ústřední orgán Komunistické strany Československa" se v kázání o morálce vyžíval. Konstatoval, že Spartak má dobré mužstvo a pěkné výsledky, ale že „mnozí fandové přestali být ve svém nadšení kritičtí. Kolem hokejistů se tak v Plzni vytvářela atmosféra bouřlivého, ale ne vždy objektivního prostředí. Není divu, že za těchto okolností někteří hráči získávali nezdravé sebevědomí, nabývali přesvědčení, že si mohou dovolit více než jiní lidé."

Oslavy se zvrhly v sexuální dýchánek

Vinšova parta husarský kousek v podobě výhry nad Vítkovicemi oslavila bujarým večírkem přímo v ostravském hotelu. Slavilo se dlouho do noci, nechyběl alkohol a ani jedna odvážná dívka. „Ještě před zápasem se chodilo v hotelu na jídlo. Jako mladí kluci jsme měli rádi zábavu, tak jsme okukovali ženský, hlavně servírky. S jednou se to nějak domluvilo a po zápase tu servírku přivedli na pokoj," líčil v knize „Modrá a bílá, kluci jedem" Jan Jonák, jeden z hráčů tehdejšího týmu. Spal ve vedlejším pokoji, na zeď mu klepali spoluhráči, ať se prý jde také pobavit. „Že je tam ženská. Nešli jsme, i když klepali znovu. Bylo tam asi šest kluků," pokračoval ve svém svědectví.

O náramné noční zábavě si plzeňští hokejisté povídali při snídani, jeden se chlubil druhému, nálada byla famózní. Jenže lépe by udělali, kdyby o svém sexuálním zážitku mlčeli. Podle jedné verze jejich rozverné vyprávění zaslechl jeden z přítomných číšníků. Co čert nechtěl, jednalo se o přítele prostopášné devatenáctileté slečny a navíc velkého fanouška VŽKG. Naléhal na ni, aby šla s pravdou ven. Dívka si poté pod tlakem vymyslela znásilnění.

Kuriózní nájezd
Začínající brankář po kanonádě místo chytání stál a plakal. Chce být jako Hašek

Jonák přidal druhou verzi: „Ta holka měla údajně spolubydlící. Byla to starší ženská, která jí záviděla. Řekla vedoucímu hotelu, že nebyla v pokoji, tak se to začalo vyšetřovat. Policie zjistila, že s ní bylo dalších čtyři až šest kluků."

„Ona tam šla dobrovolně, bez problémů. Ale to víte, huba se nedrží. Vítkovickejm se to hodilo, přitlačili na ni a ona prohlásila, že ji znásilnili," řekl v knize „Modrá a bílá, kluci jedem" Miloslav Šašek, další plzeňský hokejista, který byl tehdy v sestavě Spartaku.

Ani Šašek a ani Jonák v aféře podle oficiálních zdrojů namočeni nebyli. V roce 2007 ale na celou záležitost zavzpomínal pro web iDnes.cz hráč, který si pravděpodobně užil noční ostravské veselí. „Nenechala se nutit vůbec k ničemu," popsal. Jméno a příjmení si přál ponechat v anonymitě.

Nechme ještě promluvit Šaška. Jeho poznámka o pozadí aféry je velmi zajímavá. „Tenkrát se hodilo, aby s Plzní zametli. A tady v Plzni se za kluky nikdo nepostavil."

Komunistický tisk si na aféře smlsnul 

Komu by se hodilo, aby Plzeň byla odsunuta na druhou kolej? Nezapomínejme, že se jedná o 50. léta, která přinesla řadu justičních vražd a také bezprecedentní likvidaci československého hokejového mužstva známou jako „proces s protistátní skupinou Modrý a spol." Jedná se o pouhé spekulace a domněnky, ve hře však byl mistrovský titul a také křeslo reprezentačního kouče a následná nominace na mistrovství světa, které se v roce 1959 konalo v Praze; reprezentačním trenérem se měl stát kouč mistrovského týmu, v jeho rukou pak byla nominace na ostře sledovaný světový šampionát. Navíc by se mohlo hodit odstrašit veřejnost před „nesocialistickým chováním" vysokými tresty.

Mezi obviněnými byli Zdeněk Uher, Vladimír Šuchman, Josef Taflík, Miroslav Štogr a hrající trenér Miloslav Vinš. Výbor TJ Spartak LZ Plzeň vydal v pondělí 12. ledna prohlášení, ve kterém odsoudil zmiňovanou pěti za „závažný mravnostní delikt".

Policisté Miroslav Říha a Pavla Volková
Policista zachránil život holčičce. Parťáci z fotbalu tleskali i jeho kolegyni

„Jmenovaní hráči nejenže poškodili dobré jméno své tělovýchovné jednoty a československých sportovců vůbec, ale jejich chování je neslučitelné s chováním uvědomělého a řádného občana," hlásalo v Československém sportu vedení Ústřední sekce ledního hokeje při ÚV ČSTV. V souhlasu s vedením Spartaku s okamžitou platností zakázalo všem pěti hráčům závodní činnost ve všech druzích sportu až do uzavření případu. Miloslav Vinš byl zároveň zbavený funkce hlavního trenéra.

Plzeň 14. ledna, v den, když vyšel článek s titulkem „Rozhodný postup vedení sekce ledního hokeje ÚV ČSTV proti viníkům z oddílu ledního hokeje Spartaku Plzeň", z něhož bylo citováno, nastoupila doma proti Slovanu Bratislava. Na západě Čech bylo pořádně horko. Kniha o plzeňském hokeji „Dlouhá cesta na vrchol" popsala zkazky, které se ve městě piva předávaly z generace na generaci. „Kufry před vraty a ženy z lidu, které demonstrativně odcházely z front na maso, protože s rodinnými příslušníky kurevníků stát nebudou."

Chceme vidět holčičku, co zkazila partičku

V hledišti tehdy ještě starého zimního stadionu ale bylo během souboje se Slovanem veselo. 11 tisíc fanoušků vidělo výhru 11:3, která se zrodila i přes neúčast pětice suspendovaných „delikventů". „Diváci nás vítali téměř jako hrdiny," přidal svou vzpomínku pamětník tehdejších událostí. Tribuny skandovaly hesla, která si dělala srandu z ostravských nočních událostí. „Ještě jednou Vítkovice - bude plná porodnice!" neslo se například ochozy.

Další kreativní slogany také stojí za zveřejnění:

„Vítáme vás z Ostravy, kde máte ty nemravy?"

„My vám všechno odpustíme, alimenty zaplatíme."

„Chceme vidět holčičku, co zkazila partičku."

„Ještě jednou do Ostravy a budeme bez sestavy."

„Povídaly Ostravačky, jaké mají v Plzni ptáčky."

„Podle peří poznáš ptáka, podle ptáka Škodováka."

„Tu panenku z Ostravy, tu už nikdo nespraví."

„Bude z toho velká pálka, má to v rukou kriminálka."

A měla. V úterý 17. března vynesl soud v Ostravě tresty, které byly v rozmezí 15 měsíců až dvou let. Dva roky nepodmíněně měl ve vězení strávit Šuchman, 18 měsíců Taflík, 15 měsíců Vinš a Štogr. Uher podle dobového tisku dostal jako jediný podmínku, a to kvůli nízkému věku (22 let). „Uher se obával následku činu, navštívil před vyšetřování děvče a snažil se ho pod slibem manželství přimět k tomu, aby nepodávalo trestní oznámení. Za přečin proti mravnosti a pokus o návod byl Zdeněk Uher odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, podmíněně na tři léta," referoval o rozsudku deník Práce.

Vladimír Růžička
Růžička v politice? Spojil se s dezinformátorem Rajchlem, zapálené auto nevadí

Oslabená Plzeň skončila opět stříbrná, zlato jí vyfouklo Kladno. Reprezentačním koučem se tak stal jeho lodivod Vlastimil Sýkora. Na mistrovství světa do Prahy, kde Československo bralo bronz, se nepodíval ani jeden plzeňský hráč.

Hokejisty zachránily konexe na nejvyšší politické úrovni 

Nikdo z odsouzených hokejistů ale do vězení na Bory nakonec nešel. „Bylo obrovské štěstí, že táta Míry Štogra dělal v pivovaru a přebíral od prezidenta Zápotockého Řád práce. Byl s ním na vojně, znali se. Řekl mu o tom případě a druhý den přišel příkaz a tím to skončilo," uvedl Miloslav Šašek v rozhovoru s autorem knihy „Modrá a bílá, kluci jedem". Jeho výpověď na první pohled kulhá na obě nohy, protože v roce 1959 už vykonával prezidentský úřad Antonín Novotný, Zápotocký byl už dva roky po smrti. Jenže podle archivu Novotný Řád práce pracovníkům Plzeňských pivovarů v dubnu 1959 skutečně předal. Šašek si pravděpodobně nevymýšlel, jen si spletl prezidenty.

Fotbalová fanynka
Nejhezčí fotbalové fanynky jsou v Ústeckém kraji! Na podzim se bylo na co dívat

„Štogrův otec byl poslanec nebo zastupitel. A Štogr si vzal nějakou Janu Houškovou. A ten Houška byl taky vysoce postavený funkcionář. Jestli ten nějak zatlačil, nevím," snažil se rozpomenout v uvedené knize Jan Jonák. Publikace „Dlouhá cesta na vrchol" obě verze potvrzuje. „Otec jednoho z potrestaných byl buď starý kamarád, nebo spoluvězeň zesnulého prezidenta Antonína Zápotockého v koncentračním táboře. Využil svých stranických konexí a všechny z toho vysekal. Amnestie proběhla potichu, platil jen zákaz na působení ve sportovních organizacích."

V další sezoně skončila Plzeň v tabulce nejvyšší hokejové soutěže šestá, ročník poté byla sedmá. Mezi nejlepší mužstva se už nedokázala vyšplhat a v sezoně 1965/1966 ji postihl sestup z poslední příčky do II. ligy.

Jaký byl další osud pětice potrestaných plzeňských hráčů?

Vladimír Šuchman (6. 2. 1937 - 3. 12. 2020) - Po skončení trestu krátce pokračoval v Plzni, poté zakotvil v Karlových Varech, kde poté chytal dlouhá léta. Po skončení aktivní kariéry pracoval ve výkonném výboru Slavia Karlovy Vary.

Josef Taflík (2. 9. 1934 - 2. 6. 2003) - Po skončení trestu hrál dál za Plzeň, na dvě sezony se přesunul do Holoubkova. Následoval návrat do Spartaku; oblékal dres béčka. Pro neshody s trenérem skončil v pouhých 29 letech.

Miroslav Štogr (28. 4. 1933 - 14. 5. 1972) - Po skončení trestu hrál v áčku do roku 1965, kdy byl přeřazený do béčka. To se poté přejmenovalo na Prazdroj Plzeň a Štogr hájil až do konce svého života jeho barvy.

Miloslav Vinš (3. 12. 1923 - 14. 2. 2005) - Aféra mu de facto ukončila aktivní vrcholovou kariéru. Ještě hrál za Holoubkov, v němž v minulosti prožil slavné ligová léta. Tentokrát ho vytáhl z krajského přeboru do II. ligy. V Plzni byl v sezoně 1963/1964 trenérem, v roce 1972 se stal členem plzeňského oddílového výboru. Později působil ve dvojici se Zdeňkem Habrem jako trenér áčka. Platí za jednu z největších plzeňských hokejových legend.

Zdeněk Uher (27. 2. 1936) - V současné době je jediným žijícím členem aféry. Po konci trestu odešel do Pardubic. Hrál za Kolín a Dvůr Králové, největší kus svého hokejového života ale obětoval ve prospěch „perníkářů", za které nejen hrál, ale později je i v lize trénoval (dva tituly v letech 1987 a 1989). Byl asistentem Luďka Bukače u národního týmu, který v roce 1996 vyhrál titul mistra světa. Trénoval také v Gottwaldově a Českých Budějovicích.