Hrál výborně, překvapil. Zdravě drzý, rychlý, dravý, ještě o něm uslyšíme.

Něco z ocenění, které si při premiérové účasti na hokejovém mistrovství světa vysloužil Dominik Simon.

O to víc dvacetiletého útočníka plzeňské Škodovky mrzí, že Čechům na šampionátu v Praze necinkla některá z medailí.

„Když nevyšlo semifinále, tak už kvůli lidem, kteří nám neskutečně fandili, jsme chtěli urvat alespoň bronz. Takže jsme zklamaní," potvrdil včera Simon.

Co podle vás rozhodlo, že Češi zůstali pod stupni vítězů?
Jak s našlapanou Kanadou tak s Američany jsme nedali gól, a to je pak těžké chtít vyhrát. Na druhou stranu jsme rádi, že jsme zvládli čtvrtfinále s Finy. Stálo nás to dost sil, které pak v dalších zápasech chyběly.

Asi nejvíc v souboji o bronz
s Američany. Souhlasíte?
Ano, byl to jeden z faktorů, který zápas ovlivnil. Ale hlavně jsme zase nedali gól, který by nás ještě nakopl, 
i když šance jsme měli.

Blízko ke gólu jste v tom utkání měl po pasu Koukala i vy. Kolik chybělo?
Málo. Možná míň než dvacet cenťáků. Najížděl jsem si za obránce a jen jsem tušil, že puk tam někam jde. Věřil jsem, že ho trefím. Nepovedlo se, což byla škoda. Mohli jsme snížit na 1:2 a třeba s tím zápasem ještě něco udělat.

V čem spočívalo kouzlo vaší souhry s Koukalem a Zaťovičem?
Snažili jsme se hrát hokej v pohybu, dostávali jsme se do šancí a dali pár gólů. Ale naším hlavním úkolem bylo neinkasovat, což se nám snad také vedlo.

I přes méně času na ledě jste si připsal gól a pět asistencí. Takže jste spokojený?
Nestěžuju si, i když hodnotí se tým, a přes solidní výkony tam chyběla výraznější tečka.

Jak těžké bylo zabydlet se
v českém áčku?
Měl jsem to štěstí, že trenér Vladimír Růžička mi věřil a bral mě na všechny reprezentační akce před mistrovstvím. Poznal jsem tak zázemí nároďáku i řadu kluků. A když se potom k týmu připojovali hráči z KHL nebo z NHL, tak se vytvořila perfektní parta. O to větší škoda je, že jsme to nedotáhli k medaili.

Ani z borců jako jsou třeba Voráček nebo Jágr jste neměl trému?
Trochu nervózní jsem z nich byl, ale člověk se tím nesmí nechat pohltit. To bych byl na ledě k ničemu. Spíš jsem si říkal, že mám štěstí být s takovými hráči v týmu. A že jsem si zahrál v lajně s Jardou Jágrem, to patří k mým největším zážitkům na šampionátu.

Co vám ještě zůstane ve vzpomínkách na první start mezi světovou elitou?
Rozhodně úvodní zápas se Švédskem. Dal jsem gól a vůbec se dařilo celé naší lajně. Pak vítězství ve čtvrtfinále nad Finy umocněné následnými oslavami ve vyprodané hale. Když burácí sedmnáct tisíc diváků, je to nepopsatelný pocit. Vůbec atmosféra, kterou nám diváci v Praze vytvářeli, byla úžasná. Lidi nám fandili i když se zrovna nedařilo a za to jim patří dík.

Hrát doma s sebou ale přinášelo očekávání úspěchu, zvýšený zájem médií. Bylo to znát?
Nemám srovnání, ale určitě bylo složitější se soustředit jen na hokej. Pro fanoušky i domácí média byl šampionát trhákem a tomu odpovídal zájem z jejich strany. Někdy to rozptylovalo a někdy jsme pak v zápasech možná chtěli až moc, a projevilo se to na naší hře. Ale zase bylo fajn, že na utkáních mohli být moji blízcí, přítelkyně. Že si to užili se mnou.

Jak jste se rozloučili se šampionátem?
S klukama jsme zašli na večeři a dali si i nějaké to pivko (smích).

Co vám na závěr řekli trenéři?
Celému týmu poděkovali, ale i na nich bylo znát obrovské zklamání.

Vy jste svými výkony vzbudil zájem zahraničních klubů. Řešíte nějak svou budoucnost nebo platí, že příští sezonu budete hrát v Plzni?
Momentálně nic neřeším, i když nějaké zprávy od agenta mám. Jsem hráčem Plzně a zatím to vypadá, že tam budu pokračovat dál. Teď si chci hlavně užít pár dní volna a dovolenou s přítelkyní.

Kdy se zapojíte do přípravy Škodovky?
Teprve uvidím, kolik volna mi trenéři a Martin Straka povolí (úsměv).