Nižší hokejové soutěže v Česku byly letos předčasně ukončeny a mnoho hráčů tak složitě hledalo angažmá. Adamu Šilhánovi se ale v lednu, těsně před koncem přestupního období, nabídla možnost posílit před play-off Kaunas. Za litevský celek, jehož cesta skončila již ve čtvrtfinále, stihl rodák ze Stříbra, který prošel plzeňskou mládeží, odehrát osm zápasů se slušnou bilancí čtyř gólů a jedné asistence.
Na začátku února jste zamířil dohrát sezonu do litevského Baltu Kaunas. Jak se vůbec urodilo vaše angažmá v poměrně exotické hokejové lize?
Po konci v Chebu jsem měl zamířit do čtvrté švédské soutěže, která ale byla bohužel zrušena kvůli koronaviru. Radil jsem se s agentem ohledně dalšího angažmá a začátkem ledna jsem obdržel zprávu, že by byla možná příležitost v Litvě. Následující den jsem ale dostal zprávu, že místo je bohužel obsazené. Počítal jsem s tím, že tato sezona pro mě skončila a budu se připravovat na další. Ale 30. ledna se mi ozval Norair Hovsepyan (český hráč v týmu Kaunasu – pozn. red.), že o mě má hlavní trenér zájem. Na poslední chvíli se rozhodli, že by chtěli ještě posílit před play-off. Takže během dne jsem se musel rozhodnout, protože byl konec přestupového období. Neváhal jsem a vydal se do Litvy.
Za pár dnů jste hned nastoupil k prvnímu zápasu za Kaunas. Bylo to hodně hektické včetně cestování?
Bylo to všechno narychlo, abych stihl co nejvíc zápasů, ale tím líp, nebyl čas myslet na věci okolo. Vstal jsem ráno ve čtyři, nasedl do auta a v ten den jsem ještě absolvoval večer trénink. A hned další den jsem již hrál zápas. Soustředil jsem se jen na výkon a také se to vyplatilo. Hned v úvodní třetině prvního zápasu jsem skóroval.
Od září jste nikde nehrál. Trénoval jste sám, že jste mohl hned naskočit do zápasu?
Snažil jsem se udržovat, jak to šlo. Počítal jsem s odjezdem do Švédska. V lednu soutěž definitivně zrušili. Poté jsem trošku zvolnil, ale pořád jsem byl aktivní. Naštěstí u nás ve Stříbře máme venkovní zimní stadion. Většina hráčů měla smůlu. Kvůli vládním nařízením nemohli trénovat vůbec. Já se mohl stále připravovat na ledě, sice za zhoršených podmínek, týkajících se omezení počtu lidí na ledě, ale byl jsem za to vděčný.
Trénoval jste zcela sám, nebo jste měl i někoho k ruce?
Ohledně tréninků na ledě mi pomáhal Adam Jonák, skill coach. Chtěl bych mu tímto poděkovat. Ještě jsem se udržoval běháním, jezdil na cyklotrenažéru a dělal kruhové tréninky. Probíhalo to v bojových podmínkách, nejčastěji doma nebo ve sklepě, ale poradil jsem si (smích). Obrovské díky patří také Karlu Ticháčkovi. Kája je nutriční terapeut a skvělý trenér. Pomohl mi během krátké doby se skvěle fyzicky připravit. Díky jeho podcastům Za hranicí fitness mám spoustu informací o stravě, suplementaci, biohackingu a dalších věcech.
V Litvě jste stihl odehrát osm zápasů, v nichž jste si připsal čtyři góly a jednu asistenci. Dalo se za tu dobu poznat, jakou má litevská nejvyšší soutěž úroveň?
Nevěděl jsem, co od soutěže čekat. Přirovnal bych to k naší 2. lize. Kvalitu zde zvyšovali hráči z Ruska, kteří prošli juniorskou ligou MHL. Takže týmy měly většinou silné první dvě lajny a zbylé dvě již nemívaly takovou kvalitu. Ale abych nemluvil jenom o hráčích z Ruska, tak kluci z Litvy byli taky šikovní. Hodně z nich prošlo reprezentací a juniorskými soutěžemi v Kanadě. Ale těch národností tam bylo víc, byli tam i Finové či Lotyši.
Společně s vámi působilo v Kaunasu i několik českých hráčů. Bylo o to snazší se tam pro vás etablovat?
Kluci z Česka mi pomohli hodně. Seznámili mě s městem, hokejem, pomohli mi s ubytováním. Bylo super, že nás tam bylo pět Čechů. Přece jenom ten humor si užijete s krajánky víc než s cizinci.
Jak probíhala komunikace v kabině, když byl tým složen z hráčů z různých zemí?
Komunikace byla rozmanitá. V týmu jsme byli Češi, Rusové, Lotyši, Litevci a trenér z Běloruska. Takže nejvíc lítala v kabině ruština a pak asi čeština, jelikož nás v šatně bylo dost slyšet (smích). Dva kluci uměli rusky, takže ty nám ostatním buď překládali, nebo jsme to řešili sami angličtinou.
Máš nějakou zajímavou historku z Litvy?
Historku asi úplně nemám. Mam jen skvělé vzpomínky, například ze stmelovací akce, ale podrobnosti si raději nechám pro sebe (úsměv).
A na co tedy budete vzpomínat? Měl jste čas nějak více poznat Litvu?
I když jsem byl v Litvě něco málo přes měsíc, tak vzpomínek je dost. Na Kaunas, na Vilnius, hlavní město Litvy, kam jsme jeli na výlet. Dále na hokej a spoluhráče. S některými jsem v kontaktu. Bohužel to bylo trochu ochuzené vlivem koronaviru.
Jaký vůbec udělal na vás dojem samotný klub?
Musím říct, že mě překvapil přístup vedení klubu. Často se mnou komunikovali manažeři, hlavní sponzor i trenér. Cokoliv jsem potřeboval, jsem okamžitě dostal a nic nebylo problém. Měli jsme k dispozici i třeba saunu u našeho manažera. Měli jsme hrazené jídlo i bydlení. Na takové chování jsem nebyl v Česku zvyklý. Takže si nemůžu stěžovat.
Stále jsme v době koronavirové. Byla opatření v Litvě odlišná oproti těm v Česku?
Opatření byla podobná. Diváci nesměli na stadion. Roušky byly povinné na veřejnosti. To přibližně po dvou týdnech mého pobytu v Litvě zrušili, což bylo skvělé, a většina obchodů a služeb fungovala jen s omezeními.
Je nějaká šance, že budete pokračovat v Litvě i v další sezoně?
Zatím jsme se o tom nebavili, ale jsem v kontaktu s manažerem, takže uvidíme. Pokud by se naskytla i jiná nabídka v zahraničí, bránit se nebudu. Rád bych v budoucnu hrál ve Švédsku. Celkově mě lákají severské státy.
