Neustále se tlačil před zlínské brankoviště a znepříjemňoval život oběma hostujícím gólmanům Sedláčkovi i Štůralovi. Přihrál na gól Jeřábkovi a lví podíl měl i na trefě Tomáše Vlasáka. Navíc se předvedl sedmdesáti procentní úspěšností na vhazování. „Je to moje hra, tím mohu týmu pomoci," vykládal třiatřicetiletý útočník, který má ve sbírce titul se Spartou z roku 2002.

Souboje na brankovišti určitě hodně bolí…
Dělám to, co po mně trenéři chtějí, ale hlavně to, co je mé hře vlastní. Když se do prostoru před brankou budeme dostávat, můžeme být úspěšní. A potvrdilo se to. Využili jsme šance a dali góly.

Co jste udělali jinak oproti sobotnímu zápasu?
Výkon ve třetím zápase byl z naší strany nepovedený, to jsme věděli a uvědomovali jsme si to. Bylo jasné, že podobným směrem cesta nevede, že musíme zlepšit vše. Nezbylo nám nic než vyhrát. Bylo to hodně těžké utkání.

Cítili jste na sobě větší psychický tlak?
Neřekl bych, že šlo přímo o psychický tlak. Chtěli jsme se hlavně zlepšit. I kvůli divákům, kteří nás hnali dopředu.

Mohou na sebe mužstva najít něco nového? Série nyní vlastně začíná znovu.
Oba týmy předvádějí výborný hokej, těžko se asi něčím překvapí. Zlín teď bude hrát doma, je to vítěz základní části, uvidíme, jak se s tím jeho hráči poperou.

Máte po soubojích před bránou se soupeři nevyřízené účty?
Nějakou ránu jsem samozřejmě schytal. Ale když se vyhraje, tak rány méně bolí. Příští zápas před gólmana půjdu zas.

Pomáhá vám váš věk a zkušenosti z finálových klání?
Myslím, že věk tak velkou roli nehraje, zkušenosti ano.