Není divu. Urostlý mladík válčil bez respektu v nejvyšší tuzemské soutěži, jako vůbec nejmladší hráč (nebylo mu ještě sedmnáct) stihl premiéru v seniorské reprezentaci a v sezoně hrál na mistrovství světa osmnáctiletých i dvacítek. Experti se shodují, že klatovský rodák má našlápnuto k velké kariéře. Sám hráč se přesto snaží držet při zemi.

„Ocenění ve Zlaté hokejce je úspěch, který potěší. Vážím si toho, ale hokej je týmový sport a já daleko víc zohledňuji výsledky týmu, ať už v Plzni nebo v nároďáku do 20 let. A vím, že mám před sebou ještě hodně práce,“ říká dravý bek, který vedle defenzivních povinností rád podpoří i útok.

Laťku jste si v uplynulé sezoně nasadil vysoko a vzbudil velká očekávání. Jak se s tím v sedmnácti letech srovnáváte?

Možná tím, že se v covidem ovlivněné sezoně hrálo bez diváků, jsem zase takový tlak nepociťoval. A ani nyní si ho nějak nepřipouštím. Blíží se start extraligy, příprava finišuje, v příštím týdnu mě navíc čeká turnaj s dvacítkou, takže se snažím soustředit, abych v trénincích i v přípravných zápasech odváděl co nejlepší výkony.

Ani prognózy, že jako jeden z největších talentů ročníku 2003 v příštím draftu zámořské NHL skončíte v první desítce, vám hlavu nemotají?

Zatím fakt ne. Draft je sice určitě důležitý, jde o bránu do NHL, ale stejně si případnou smlouvu musíte vybojovat až na ledě. Tu vám ani umístění v první desítce draftu nezajistí. Až v zápasech se ukáže, jestli půjdete do prvního týmu, na farmu, nebo svou šanci promarníte.

Váš předchůdce na trůnu, obránce Stanislav Svozil, nedávno podepsal v NHL kontrakt s Columbusem. Je to pro vás výzva, mít za rok v kapse rovněž smlouvu ve slavné soutěži?

Výzva je to vždycky. Se Standou Svozilem jsme dobří kamarádi, takže mu přeju, že to dokázal tak rychle, a budu držet pěsti, aby se mu v zámoří dařilo. Ale osobně se chci soustředit na svou cestu.

Jak vás coby nejlepšího juniora sezony přivítali spoluhráči z plzeňského týmu?

Kluci mi gratulovali a popřáli, ať se mi dál daří, ale jinak se nic zvláštního nedělo. Pořád se hodně trénuje, do toho hrajeme přípravné zápasy a každý se soustřeďuje na boj o místo v sestavě.

Pro sedmnáctiletého kluka asi není lehké pobývat mezi výrazně staršími hokejovými parťáky.

Mám to snazší v tom, že Plzeň je klub, který programově dává šanci mladým, takže je tu spousta kluků jen o tři čtyři roky starších. Což není zase takový rozdíl. Ale i starší hráči se s námi normálně baví, dělá se sranda a klape nám to.

To nejste nervózní, ani když nastupujete se zkušenými obránci, třicátníky Jakubem Kindlem nebo Dominikem Graňákem?

Musím říct, že tihle borci mají obrovskou kvalitu i zkušenosti, a já obdivuji, co v kariéře dokázali. Oba jsou to velcí profíci a já si cením toho, že se od nich můžu učit, ať během tréninků, při zápasech nebo v kabině.

V Plzni začíná éra bez Milana Gulaše, obměnil se kádr, noví jsou trenéři. Je boj o pozice v týmu o to intenzivnější?

Náročné to bývá každé léto, teď možná ještě o něco víc. Tým je jinak poskládaný, nové jsou obranné dvojice i útoky a je třeba se sehrát. Stále si to sedá, vstřebáváme změny v herním systému, ale věříme, že budeme na sezonu znovu dobře připraveni.

V národním týmu do 16 let figuruje váš mladší bratr Adam, rovněž obránce. Jde ve vašich stopách?

Áda hrál ještě v žácích v útoku, ale pak ho trenéři postavili do obrany a vede si dobře. Moc mu to přeju, protože minulou sezonu kvůli covidu nehrál, ani pořádně netrénovali, a přitom přechod do dorostu je důležitý.

Bavíte se spolu doma hodně o hokeji?

Ani ne. Spíš rozebíráme jiné věci (úsměv), ale vzájemně si fandíme.

Petr Kodýtek přispěl k obratu v utkání na ledě Motoru důležitým gólem v den svých třiadvacátých narozenin.
K obratu zavelel oslavenec Kodýtek