„Je to pořád čerstvý. Medaili jsme chtěli. To byl cíl, s nímž jsme na mistrovství jeli, takže s čtvrtým místem spokojení nejsme," říkal donedávna excelentní obránce už
v klidu svého domova v Borku u Rokycan.

„Reálně je ale třeba říci, že jsme na medaili asi neměli," podotkl čtyřicetiletý matador, který předtím v hráčské kariéře slavil tři tituly mistra světa i zlato z olympiády v Naganu.

V předminulé sezoně Špaček coby asistent kouče Milana Razýma s krátkým odskočením do hráčské výzbroje pomohl Plzni na extraligový trůn. A letos v únoru po olympiádě v Soči přijal nabídku staronového trenéra reprezentace Vladimíra Růžičky vést s ním národní tým.

Co českému mužstvu nejvíc scházelo k posunu na medailové příčky?
V první řadě nějaké branky. Když v semifinále ani
v souboji o bronz nevstřelíme gól, tak nemůžeme uspět.
V turnaji jsme vůbec nijak zvlášť nezářili. Prakticky nikoho ze soupeřů jsme nepřejeli, a to ani ty papírově slabší. Týmu nejde upřít bojovnost. Kluci chtěli, ale naše výkony v zápasech lítaly nahoru dolů. Dnešní hokej staví na jednoduchosti a my jsme hru zbytečně komplikovali. Při srovnání statistik po zápasech ve skupinách jsme figurovali na desátém, jedenáctém místě. Což o něčem svědčí.

Čtvrtfinálový souboj s Američany nám však až na těch pár infarktových minut v závěru vyšel. Zdálo se, že se tým konečně chytil. Vám to tak nepřišlo?
Ale jo. Nehráli jsme špatně, ale bůhví jak by souboj dopadl, kdyby se Abdelkader nedopustil toho faulu, za který šel ven na pět minut a do konce zápasu, a my jsme si v dlouhé přesilovce vytvořili rozhodující náskok.

Nastalé očekávání ale zmrazily porážky s Finy a se Švédy bez toho, aniž bychom skórovali. Čím si vysvětlujete takové selhání střelců?
Podle mého jsme v obou zápasech hlavně příliš brzy inkasovali, a ještě hodně zbytečné góly. V tom se bohužel projevila nevyzrálost obrany. Potom jsme se museli do soupeře tlačit, a ačkoliv jsme nějaké šance měli, tak v koncovce se nám nevedlo. Navíc jak Fin Pekka Rinne, tak švédský gólman chytali fantasticky.

Jak frustrace z neschopnosti dát gól na tým doléhala?
Čím déle to trvalo, tím nám puky víc odskakovaly. Trefovali jsme tyčky, zatímco soupeř mohl hrát jednoduše, čekat na nějakou naší chybu 
a znovu udeřit.

Pád českého výběru nezastavila ani jeho největší hvězda Jaromír Jágr a čelil za to kritice. Jak vy hodnotíte výkon tohoto výjimečného hráče?
Kdyby všichni kluci hráli jako Jarda, tak jsme tu placku měli. Jarda o ni hodně stál, možná nejvíc z celého mančaftu, a dělal pro úspěch maximum. Souhlasím, že k sobě asi potřeboval malinko jiné typy hráčů, než měl, ale my jsme příliš na výběr neměli.

Takže budete Jágra ještě přemlouvat, aby v reprezentaci pokračoval alespoň do příštího mistrovství světa, které se hraje v Praze a v Ostravě?
To není o přemlouvání. Jarda se nějak rozhodl a je na něm, aby vše znovu zvážil. Dveře do reprezentace má pořád otevřené, protože druhý takový hráč se jen tak nenajde. Je to možná poslední zástupce oné výjimečné generace, která český hokej držela tak dlouho na výsluní. A Jarda tomu dominoval. Mám ale pocit, že se nyní bude chtít daleko víc soustředit na NHL, aby se s New Jersey pokusil vyhrát Stanley Cup.

Vedle herních výkyvů trápila národní tým také častá vyloučení, a to ještě za prohřešky
v útočném pásmu. Přitom se jich dopouštěli i zkušení harcovníci. Nedali si říci?
Ono můžete říkat něco stokrát, ale hráče jen tak nepředěláte. A my jsme až příliš v kontaktu s protihráči používali hokejku, což se trestá. Je to poučení, že nejde brát do týmu kluky jen podle jména. Že je nutné je poznat a jak se říká obehrát v zápasech s kvalitními soupeři . Prostě je před námi spousta roboty.

Nejdříve si ale od hokeje alespoň na chvíli odpočinete. Nebo ne?
Zatím se mi to příliš nedaří, šampionát se mi pořád vrací. Napadá mě, co by kdyby. Třeba kdyby nepřišla střevní viróza, která postihla celý tým včetně nás trenérů. Ale my nehrajeme, zato kluci šli na led, i když byli ve tváři zelení a raději by zalezli do postele. Možná jim potom v závěru mistrovství chybělo víc šťávy. A na co se chystám? Doma jsem nebyl skoro tři měsíce, takže si chci užít rodinu, zahrát si golf a alespoň na chvíli vypnout. Brzy se totiž vrátíme do práce.

Při letních kempech, které
s koučem Vladimírem Růžičkou plánujete pro adepty reprezentačního trika?
V létě si pozveme vybrané hráče z extraligy a budeme
s nimi pracovat. A začneme stavět kostru týmu pro příští šampionát, který hrajeme doma, což bude ještě těžší výzva, než byl Minsk. Budu také daleko víc cestovat za hráči. Nejspíš poletím i do Ameriky, abych je tam viděl naživo
a mluvil s nimi.

Stihnete přitom ještě práci pro extraligovou Plzeň?
Rád bych. Už proto, že se
v Plzni už něco povedlo a i teď se tu rodí mladý perspektivní tým s řadou hodně šikovných kluků. A u toho bych nechtěl chybět. Ale o všem se budu
s Martinem Strakou (šéfem Plzně) teprve bavit.