Na světové scéně běžeckého lyžování se Kateřina Razýmová několikrát prodrala do elitní desítky. Třeba ve finské Ruce byla pátá, desátá skončila v prestižní Tour de Ski. A útok na desítku plánovala česká jednička i pro olympiádu v Pekingu. Vše k tomu směrovala. Jenže člověk míní, znáte to.

Třicetiletá reprezentantka očekává narození dítěte, sezonu proto odpískala a olympiádu sleduje z domova. Momentálně z Božího Daru, kde je u kamarádky.

„Užívám si to tu,“ hlásila účastnice minulé olympiády v Pchjongčchangu a závodnice plzeňského Sport Clubu.

Je to velký rozdíl oproti časům, kdy jste jako vrcholová sportovkyně měla striktně daný denní režim a vše bylo podřízeno tréninku?
Rozdíl to pochopitelně je. Jenže i když teď na trénink nemusím, tak protože je sníh, tak na lyžích stejně vyběhnu. Ale s tréninkem to moc společného nemá, je to jen takové chození.

A jak prozradil váš manžel a trenér Vladislav Razým ml., tak také fandíte a vůbec pomáháte při závodech.
No, to je pro mě hodně jiný. Když totiž závodíte, tak se soustředíte jen na sebe, a takhle toho musíte ohlídat daleko víc. Strávíte tím i daleko víc času a u trati je i větší zima (úsměv).

Partnera při závodech jen povzbuzujete, nebo mu udílíte i trenérské rady?
Ne, to ne. Lászlo (přezdívka Vladislava Razýma ml.) závodil snad po dvou letech, takže jsem ho hlavně chválila. A byla jsem ráda, když v pořádku přijel do cíle.

Zároveň v Číně vrcholí olympiáda, na níž jste měla startovat. Jaké to je, sledovat vše jen z dálky?
Jasně že když jsem na horách, tak mě asi normálně napadnou myšlenky, že bych na olympiádě chtěla být a závodit. Jenže při prvním rychlejším pohybu na lyžích mě takové nutkání zase rychle přejde (úsměv).

Z her v Pekingu jste alespoň spolukomentovala přenos štafetového závodu žen v běhu na lyžích.
No, to bylo o to těžší, že našim holkám nevyšel už první úsek a dopadlo to, jak to dopadlo (Češky skončily třinácté). Těžko se pak hledá, co říct. Jinak to byla super zkušenost. Poznala jsem, jak málo času na vše je a jak rychle je třeba reagovat. Což si u televize jako běžný divák neuvědomíte. Takže smekám před všemi, kteří tuhle práci dělají. A dělají ji dobře.

V individuálních závodech končily české běžkyně v Pekingu až ve třetí desítce. Je to jen kdyby, ale jaké umístění jste si pro olympiádu plánovala vy?
Spokojená bych byla s umístěním do desátého místa. Tak jsem to měla v sobě nastavené a nic jiného by mně asi radost neudělalo.

A bylo něco, co vás ohledně běhu na lyžích na hrách zaujalo?
Nadchly mě výkony německých závodnic. V létě jsme trénovaly společně, známe se. A ačkoliv je to tým bez hvězd, tak přesto Němky dokázaly ve štafetě vybojovat stříbro. A o to je jejich úspěch cennější a já jsem jim to také moc přála.

Je to pro vás pobídka, abyste u toho příští olympiádu byla a bojovala o cenné kovy?
Tak to se různě mění. Většinou si ale říkám, že na to budu už stará. Takže rozhodně se chci po mateřské k závodění vrátit, ale až k další olympiádě nekoukám. Žen, které návrat po mateřské úspěšně zvládly, je sice ve vrcholovém sportu hodně, ale uvidíme, jak to půjde mně.

Kdy se má malé narodit? A víte už, jestli to bude kluk, nebo holka?
Narodit se má v květnu a bude to holka.

A půjde ve vašich stopách?
To necháme na ní. Ale asi nebude mít moc na výběr (smích).