Rodák z Tábora žil od dvou let v Českých Budějovicích. Hrával hokej i fotbal. „A obojí mi šlo. V reprezentačním výběru mládeže jsem se třeba potkal s potom slavným fotbalistou Laco Kunou,“ vzpomíná Ruprecht. V Budějovicích zase sdílel šatnu s takovými fotbalovými osobnostmi, jakými byli Josef Čaloun, František Cipro či Mařík, který stejně jako Ruprecht dal také přednost hokeji.

„Já ale stále váhal. Definitivní rozhodnutí za mě udělala až písecká Dukla, kam jsem narukoval na vojnu. Rozhoupala se totiž dřív než příslušná Dukla fotbalová,“ usmívá se Ruprecht.

A po vojně? Po šikovném forvardovi sáhla Plzeň. „ O můj přestup se prý nejvíc zasloužili pánové Mašat a Šašek. A já nikdy nelitoval.“

V Plzni, toužící tehdy po dvouleté pauze po návratu mezi ligovou elitu, se totiž pod vedením trenéra Vlastimila Sýkory formoval mladý, ale silný tým. „Je to známé. Přišli kluci z Jihlavy – Hovora, Trachta, Neubauer, Vrabec, Klapáč a další. A mužstvo cíl splnilo,“ připomíná Ruprecht.

V útoku si rozuměl s Pavlem Humlem a Petrem Jonákem. „Ač jsme byli třetí řada, svými góly jsme často rozhodovali zápas. Dařilo se ale celému mančaftu a město žilo hokejem.“

V další sezoně sice přišel pád do druhé ligy, ale návrat výš byl rychlý a centr z Českých Budějovic měl v kádru stálé místo. „Střídali se jen trenéři. Mně seděl víc technický hokej s myšlenkou, přihrávkou,“ říká Ruprecht. „Nevadila mi ani tvrdší hra. A měl jsem vcelku štěstí, těžší zranění se mi vyhýbala.“ Do reprezentace hokejový pracant nakoukl jen při prvním neoficiálním mistrovství světa dvacetiletých v ruské Jaroslavli.

V Plzni hrál Ruprecht do roku 1978 a na sklonku kariéry přestoupil do Milevska.

O čtyři roky později se vrátil zpět na západ Čech a tady nejprve při zaměstání zahájil dráhu trenéra. Postupoval od nejmladších elévů výš až v sezoně 1991/92 stanul po boku Marka Sýkory na střídačce áčka mužů. A byl z toho úspěch jako hrom. Plzeň v základní části ještě federální extraligy dominovala skupině západ a poté se v play off probila až do finále. Tam už škodováci nestačili na Trenčín, ale souboje, které skončily ziskem stříbra, jsou stále v paměti fanoušků. Vždyť se jich také tehdy v beznadějně vyprodané hale scházelo na patnáct tisíc.

V dalších dvou letech působil Ruprecht už jako profesionální trenér v italském Bolzanu a potom opět v Plzni, kde se věnuje výchově mládeže.

„Práce s mládeží se tu i díky podpoře vedení klubu dělá na vysoké úrovni. Mě osobně baví sledovat, jak ti kluci hokejově rostou, jak herně vyspívají,“ konstatuje Ruprecht. „Problémem, ale nejen v Plzni, je přechod hráčů z juniorky do extraigy mužů.“

Na sekretariátu krajského svazu působí Václav Ruprecht třetí rokem. A na starosti má i amatérský hokej. „Život bez hokeje si nedovedu představit. Že se mu mohu stále věnovat naplno, za to vděčím i pochopení manželky Aleny,“ říká.