Byl to zvláštní šampionát. Hrálo se v sedmi městech, kromě Prahy ještě v Brně, ale také v Kolíně a nebo v Plzni. Jenže o žádný sportovní trhák pro město ani pro hokejové fanoušky nešlo.

„V Plzni se utkaly tři výkonnostně nejhorší týmy s naší juniorskou reprezentací v tzv. Evropském kritériu a zápasy probíhaly bez většího zájmu diváků," vzpomíná sportovní novinář Miloš Krištof. 

Zvláštní byl i způsob, jakým se tehdy skládala československá reprezentace. Vedení svazu rozhodlo, že základ národního týmu vytvoří hráči mistrovského celku. Jenže ligu tehdy vyhrálo poprvé a trochu nečekaně Kladno, ačkoliv celou sezonu hostovalo na pražské Štvanici kvůli zastřešování vlastního stadionu.
Za kladenským úspěchem stál trenér Vlastimil Sýkora. Mužstvo převzal ve 33 letech a během tří sezon ho vytáhl až k titulu.

„Kladeňáci byli zvyklí na tvrdou práci. Co chybělo v bruslení, v šikovnosti, to nahrazovali bojovností," vyprávěl Vlastimil Sýkora, který byl díky triumfu v lize pověřen vedením reprezentace na mistrovství světa. Šest hráčů z Kladna doplnil o borce z dalších klubů. Z Plzně, která v lize skončila znovu druhá před RH Brno a Spartou, ale nevzal nikoho.

„Nominaci ovlivnily události po ligové výhře Plzně ve Vítkovicích," míní Krištof. „Pět, možná šest hráčů si na hotelu užilo divočejší večírek s místní servírkou, vše se provalilo a průšvih se řešil u soudu. Dost na to, aby měli Plzeňáci na čas přístup do reprezentace uzavřený," dodává.´

Ale zpátky k boji o světové tituly. Československo tehdy jako jediné porazilo mistry světa z Kanady a skončilo třetí za Sověty. Pro stadion na pražské Štvanici to byl poslední velký turnaj. Ani Vlastimil Sýkora neměl svou premiéru u národního týmu jednoduchou.

„Byl jsem kluk, ale pamatuji si, že tátu během šampionátu chytil ischias a tým koučoval s obstřiky. Na archivních snímcích je vidět, že při koučování seděl," vybavuje si Marek Sýkora, který šel v otcových stopách jako hráč a trenér. „Zkoušel i akupunkturu, což byla tehdy unikátní záležitost. A pochopitelně čelil obrovskému tlaku. Získat medaili byl státní zájem."

Právě otcova kariéra přivedla Sýkory v roce 1965 do Plzně a už tu zůstali. Vlastimil Sýkora měl pověst vzdělaného sportovního stratéga. Miloval hokej, ale i vážnou hudbu. Sportovní geny předal dvěma synům, jak Markovi, tak Tomášovi, který byl výborným volejbalistou. Kromě Kladna a Plzně trénoval také ve Vítkovicích, Zlíně, Českých Budějovicích a ve Francii. Byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Do hokejového nebe odešel na podzim roku 2013 v požehnaném věku 91 let.