Předtím Redliš hrál v zámoří, naposledy v celku Syracuse Crunch, farmě Columbusu. „První pocity? Únava. Letěl jsem přes noc, k tomu časový posun,“ říkal Redliš po seznamovacím tréninku.

S okolím komunikoval urostlý bloňdák anglicky. „Ale můžu i rusky,“ podotkl bek.

Na český hokej se těší. „Vím, že to bude víc o přihrávkách, o kombinaci,“ říkal obránce. Za oceánem hrál také juniorskou ligu v New Yorku a poté nastupoval za univerzitní tým Bostonu.

Dres Lotyšska hájil na mistrovství světa osmnáctek i dvacítek.

Ovšem jméno Redliš figurovalo také na soupisce seniorského áčka. „To ale byli mí dva bratři, kteří hrají ligu v Německu. Jsme velká hokejová rodina a bylo by fajn se potkat v reprezentaci,“ přál si.

A proč opustil hokeji zaslíbenou Ameriku?

„Mezi beky v týmu narostla konkurence nad únosnou míru. Z NHL se tu totiž objevili hráči, kteří měli velké smlouvy a museli hrát. A než jen sedět, dal jsem přednost nabídce Plzně,“ vysvětloval, proč se vrátil do Evropy.

S novými spoluhráči se stihl sotva seznámit, přesně však ví, co se dnes v utkání s Vítkocemi musí stát. „Je třeba vyhrát. Jde o moc důležité body,“ prohlásil Redliš.

A už vůbec si neláme hlavu s tím, že Plzeň většinu svých utkání dovádí k prodloužení.

„To znám. Tak skončila půlka zápasů, co jsem teď v Americe hrál,“ usmál se Jekabs Redliš.

V Plzni oblékne dres s číslem tři.