S rozporuplnými pocity. Přeje úspěch synovi Dominikovi.

Jenže ten už nějaký čas patří k oporám německého týmu a loni ve svých dvaadvaceti letech přispěl k senzačnímu zisku stříbra na olympiádě v Pchjončchangu. Ve skrytu duše však starší z Kahúnů fandil našim.

„Takhle se to vyvrbilo a pro mě je to už normální. Přeju klukovi, to je jasný. Ale smutný nebudu, ani když vyhrají Češi,“ nechává nahlédnout do svého nitra hrdý otec.

Sám se věnoval fotbalu, ale pod vlivem českého vítězství na olympiádě v Naganu přihlásil syna do hokejové přípravky v blízkých Mariánských Lázních.

„V euforii jsem tehdy malému koupil dres Jaromíra Jágra a on u hokeje už zůstal,“ vzpomíná Pavel Kahún.

Dominik se loni prodral už do NHL, kde hájí barvy Chicaga.

Po rozchodu rodičů žil od pěti let v Německu, ale až do třinácti let trénoval v Mariánských Lázních a nějaký čas v Plzni. „Tady se poznal s Dominikem Kubalíkem. Skamarádili se a dodnes je mnohé spojuje. DK patří k sobě,“ konstatoval s úsměvem Pavel Kahún.

Parťáci z mládí se shodným křestním jménem by se totiž v nové sezoně mohli znovu sejít v nejprestižnější světové soutěži NHL.

Kahun zamířil do sestavy Black Hawks přes Mannheim, dvouleté angažmá v kanadské Ontario Hockey League a úspěšné působení v Mnichově.

Mluví plynně česky, německy i anglicky. A věří si.

Což potvrdil i ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že se Němci střetnou v Bratislavě o semifinále s Čechy. „Vyhrajeme, řekl mi tehdy do telefonu,“ vybavuje si Pavel Kahún. „Chápal jsem to. Český tým byl z daných možností asi nejhratelnějším soupeřem, jenže na druhé straně jsme už dlouho neměli na mistrovství takhle kvalitní mančaft. Konečně bychom se zase mohli dočkat medaile. Což si o Němcích nemyslím. V Grubauerovi mají sice vynikajícího gólmana, ale jinak by museli mít obrovskou kliku, aby si v té konkurenci sáhli na cenný kov,“ prorokuje.

O cestě do dějiště světového šampionátu otec Kahún neuvažoval. „Během sezony jsem byl za synem čtyřikrát v Americe, takže jsem se nacestoval dost. Jen kdyby šli Němci do finále, tak bych jel,“ říká.

A jak čelí mezi přáteli a kolegy v práci rýpavým vtípkům na rozpolcenost své fanouškovské duše? „S úsměvem. Chlapům v práci jsem třeba oznámil, že v pátek dorazím v německém dresu, aby si ho pěkně užili,“ usmívá se Pavel Kahún.

A naznačuje i možný čtvrtfinálový scénář. „Když Češi promění svůj ofenzivní potenciál v góly, tak dostanou Němci rychtu. Když ne, budou se naši strachovat o výsledek až do konce a pak může zápas dopadnout jakkoliv,“ míní.