„Tato sezona byla jednoznačně úspěšná. V našich možnostech ale určitě bylo celou soutěž vyhrát. Nicméně i druhé místo je nakonec skvělé a je odrazem tvrdé práce, kterou tým podstupoval celý rok,“ těšilo trenéra Vojana.

Takže spokojenost i s předváděnou hrou?
Myslím si, že jsme celou sezonu předváděli atraktivní a moderní hokej. Snažili jsme se hrát aktivní ofenzivní styl, podpořený dobrým bruslením a agresivitou ve forčekinku a v osobních soubojích. Tím jsme také všechny soupeře jednoznačně přehrávali.

Proč to nakonec nevyšlo na zlaté medaile?
Bohužel nás na finálovém turnaji zradila koncovka, neproměňovali jsme spoustu i těch nejvyloženějších šancí. V zápasech jsme byli vždy lepší než soupeři, ale bohužel ve finále Hradec Králové proměnil své dvě šance. S hrou jsem byl však spokojen. V prvních dvou zápasech turnaje se nám nevydařily první třetiny. Nedali jsme tolik branek v přesilovkách, což nás po celou sezonu zdobilo. V sezoně jsme měli úspěšnost kolem 30 procent, což je skvělé.

V čem jste viděl celkové přednosti mužstva?
Měli jsme letos velmi vyrovnaný a nadprůměrný tým. Všechny tři pětky byly schopné rozhodovat utkání a přehrávat soupeře. Ti měli většinou kvalitní a nadprůměrnou jen první pětku, zbytek týmu už takovou kvalitu neměl. Nám naopak chyběl top hráč typu třeba litvínovského Myšáka. Až ke konci sezony se do této role trošku dostal Malát, což potvrdil i na finálovém turnaji, kde byl také zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje.

Na čem naopak musí kluci zapracovat?
V tomto věku je velkým problémem hráčů nestálost výkonu, což se ale později srovná samo. Také velmi snadno podléhají vnějším vlivům a tlakům z okolí, snadno se uspokojují s tím, co jim momentálně stačí. Jako velký problém vidím pohodlnost a komfortní zónu, ze které se většině hráčů nechce vystupovat.

V pozápasových komentářích býváte kritický i přes dobré výsledky. Proč?
Částečně jsem to naznačil v předchozí odpovědi. Dále si myslím, že už odmala vede vše k průměrnosti. Nic hráče nenutí ze sebe každou minutu na ledě, a to jak v tréninku, tak i v zápasech, vydat maximum. A hráčům to tak potom i stačí. S tím mám problém, a proto hráče tlačím někam, kam třeba ani nepatří, nebo nechtějí patřit.

Jak hodnotíte systém play-off? Nemělo by se hrát ve čtvrtfinále a v semifinále na více než dva vítězné zápasy?
Pokaždé tvrdím, že play-off na dva vítězné zápasy je málo. Neodráží to skutečnou kvalitu týmů, ale častěji momentální rozpoložení či dokonce náhodu. Je tam příliš velká nahodilost. A to tvrdím i přesto, že jsme dva roky po sobě postoupili přes čtvrtfinále i semifinále.