O Milana Gulaše v Plzni hodně stáli a zkušený hokejový harcovník, střelec, přání vyslyšel.

V mistrovské sezoně byl rodák z jihu Čech jednou z opor Indiánů při cestě za titulem (44 zápasů, 28 gólů a 27 asistencí). Pohár šampionů sice nad hlavu nezdvihl, protože klub ho před play-off prodal do Ruska, ale nyní se oklikou přes KHL a Švédsko vrátil zpátky.

K týmu se jednatřicetiletý forvard připojil při nástupu na led. „Je to klasika. Musíte si osahat nové věci a zase se do toho dostat,“ říkal naposledy hráč švédského Färjestadu a nyní jedna z hvězdných posil Škodovky.

Stihl jste si užít dovolenou?
Abych se přiznal, tak jsem ani žádnou neměl. Byl jsem doma a připravoval jsem se. Během sezony se nacestuji dost, a i když se manželka malinko zlobí, tak já jsem raději doma.

Co rozhodlo o vašem návratu mezi Indiány?
Už při odchodu jsem prohlásil, že až se jednou budu vracet, tak to bude do Plzně. Tehdy ze mne možná mluvila euforie, ale Škodovku jsem dál sledoval a byl jsem v kontaktu s Vlasym (sportovní manažer Tomáš Vlasák). Spíše jsem se tedy rozhodoval, jestli mám ještě zůstat v zahraničí, než náš malý půjde do školy. Ale čekáme druhého prcka a už jsem nechtěl tahat rodinu ven. Během dvou dnů bylo hotovo a já jsem za to rád.

Poslala vám tehdy Plzeň alespoň mistrovskou medaili?
Jo, Vlasy mi ji přivezl na svatbu. Ale víte, jak to je. Vůbec to byl takový paradox, protože v závěru sezony jsem seděl doma na gauči a koukal na kluky v televizi. My jsme totiž tenkrát s Magnitogorskem vypadli hned v prvním kole play-off, takže jsem se z Ruska vrátil brzy. Sice mě to trochu mrzelo, ovšem zároveň jsem si říkal, že co se má stát, se stane a Plzni jsem úspěch přál. Vždyť jsem tu prožil úžasnou sezonu. Hokej, fanoušci, to vše bylo fantastický. I proto jsem se vrátil. Už jsem byl v kariéře nějakým pohárům blízko, ale ještě žádný jsem nezvedl. Tohle mě motivuje a se Škodovkou by to bylo zvlášť pěkný.

Jak moc vás zahraniční angažmá změnilo?
Hodně, zvlášť to ve Švédsku. Kdybych nebral ohled na rodinu, asi bych se snažil kariéru dohrát tam. Vyhovoval mně život, hokej i lidi. Vše je tam pozitivnější, a kdybych mohl poradit mladým hráčům, tak jim tu zkušenost doporučuji.

Co říkáte mužstvu, které se v Plzni nyní zformovalo?
Že je to zdravý, mladý tým, promíchaný zkušenými hráči. A i díky prvnímu dojmu věřím, že bychom mohli být silní, ale musíme držet při sobě.

Připouštíte si, že se od vás očekávají nejen góly, ale i role jednoho z lídrů?
Je mi jednatřicet a je to podobné, ať tady nebo venku. Té role se nebojím ani nezříkám a budu se mužstvu snažit co nejvíc pomoci. Ale dokážeme mnohem víc, když potáhneme za jeden provaz a budeme hrát jako tým.

Škodovku posílil rovněž Tomáš Mertl, váš někdejší spoluhráč z Českých Budějovic. Jaký podíl jste na tom měl?
Téměř denně jsme spolu trénovali, takže jsme pochopitelně vše probírali a já na Tomáše tlačil, aby do Plzně šel. Šikovných centrů s hokejovým myšlením u nás zase tolik není a jsem rád, že nakonec kývl.