Vyvrcholil tak pozvolný vzestup, který začal pod vedením Františka Mašata postupem do nejvyšší soutěže v roce 1951.

Plzeňský tým postupně získával drahocenné zkušenosti. Vždyť stejný kádr hráčů, bojující nyní v nejvyšší soutěži, se několik let formoval pouze na přírodním ledě na hřišti Viktorie Plzeň v Luční ulici.

V jednom z dalších ročníků pomohli odvrátit hrozbu sestupu plzeňští odchovanci v dresu ÚDA Praha. Proti mateřskému oddílu jako by tito patrioti zapomněli hrát hokej. Z obou duelů s nebezpečným vojenským celkem si i díky tomu Spartak připsal body tolik potřebné k záchraně.

Ve druhé polovině padesátých let se ale škodovácký hokej změnil k nepoznání.

Z vojenských celků se vrátili vlastní odchovanci a z Křídel vlasti na západ Čech přestoupil technik František Schwach a brankářská jednička Karel Pšenčík.

Společně s hokejem zrálo i plzeňské publikum. Hostujícímu týmu byly před utkáním adresovány veršované říkánky, které byly většinou předem připravené. Fanoušci však dokázali vtipně a pohotově reagovat i na různé situace během zápasu.

Pravou sílu plzeňského hokeje mohli v sezoně 56/57 posoudit i televizní diváci při utkání na pražské Štvanici se Spartou.

Došlo ke konfrontaci mužstev z popředí tabulky, ale také nejúdernější škodovácké lajny Šašek, Vinš, Václav s legendární Zábrodského řadou.

V nádherném zápase, který rozhodl nevídaným sólem obránce Sventek, putovaly oba body na západ Čech. A čtyři jmenovaní Plzeňané pak reprezentovali Československo na mistrovství světa v roce 1957 v Moskvě.

V soutěžním ročníku 1957/58 obsadil Spartak Plzeň krásné druhé místo. Některé zápasy na domácím ledě, které bývaly beznadějně vyprodány, se v zasvěcených kuloárech mezi fanoušky  'dohrávaly ' ještě několik dní.

A v následující sezoně byly šance plzeňského týmu na titul ještě vyšší. „Kladno nebo Plzeň?“ ptali se hokejoví fanoušci. Právě tyto dva celky totiž byly největšími kandidáty na zlato.

Rozhodující duel mezi těmito soupeři se hrál v Praze, protože kladenský stadion procházel rekonstrukcí. Ve vyprodané hale Na Štvanici se tísnilo také pět tisíc „ocelářů“ a tisícovka „škodováků.“

Vynikající hokej, vynikající atmosféra. Ve strhujícím zápase se z těsného vítězství radovali Kladeňáci, kteří se stali králem ligy. Na plzeňské borce zbylo podruhé v řadě jen stříbro.