Útočník Mário Bližňák (183 cm / 89 kg) se narodil 6. března 1987 v Trenčíně, kde začínal
s hokejem. Mladá léta ale prožil
v dresu Dubnice nad Váhom, kde v roce 2004 poprvé okusil nejvyšší slovenskou soutěž dospělých . Následně tvořivý centr vyrazil do zámoří. Tři roky hrával juniorskou ligu WHL za Vancouver Giants. Poté odešel do celku Manitoba Moose (AHL), což je farma týmu Vancouver Canucks. Za Canucks si během dvou sezon připsal v NHL šest startů. V roce 2011 se vrátil
do Evropy a hrál českou extraligu za Spartu. Další sezonu už ale zamířil do služeb Slovanu Bratislava (KHL). V běžícím ročníku nadnárodní soutěže si v 27 zápasech připsal jen dvě asistence. Se slovenskou reprezentací si 
na MS 2012 vybojoval stříbro.

„Chalani měli čtyři dny volna, ale já byl na ledě naposledy v pondělí, takže to bylo 
v pohodě," svěřoval se sedmadvacetiletý centr.

Mezi Indíány přišel ze Slovanu Bratislava a Škodovku posílí zatím do konce sezony.

O vašem přesunu na západ Čech se mluvilo, ale zrodil se až nyní. Na čem jednání vázla?
Vše se trochu natahovalo, jednání probíhala zhruba měsíc. Ale Slovan měl řadu zraněných a nejspíš se čekalo
do pauzy, jak se jejich zdravotní stav bude vyvíjet.

V české extralize stálo o vaše služby údajně více klubů v čele se Spartou, kde jste už působil. Proč jste si vybral Plzeň?
Sparta se sice ozvala, ale Slovan chtěl za mě Réwaye. Ve hře byli ještě další hráči
a z výměny nakonec sešlo. Potom už přišla nabídka Plzně, já byl rozhodnutý hned a záleželo jen na klubech, jak se dohodnou. Jsem rád, že to vyšlo.

Co vás přesvědčilo, že plzeňský tým je pro vás ten pravý?
Potěšilo mě, už když mi volal Martin Straka, vynikající hokejista a teď generální manažer klubu. Probíral jsem vše s agentem a mluvil jsem
i s kluky, kteří v české extralize hráli. A všichni mě přesvědčovali, že v Plzni je kvalitní mužstvo a dobrý kolektiv. Nebylo proč váhat.

Minulé dvě sezony vám vyšly,
v běžícím ročníku KHL už to ale tak skvělé nebylo. Nesedl jste si
s novým trenérem Petri Matikainenem, nebo v čem byl problém?
Přestal jsem hrát až poté, co se vyměnil trenér. Víc to komentovat nechci. Výsledkem bylo, že jsem se propadl do čtvrtého útoku, seděl jsem 
a přitom mi dávno není dvacet. Chtěl jsem hrát, a i proto změnu dresu vítám.

Jak na Plzeň vzpomínáte z pohledu soupeře v časech, kdy jste působil ve Spartě?
Že bylo strašně těžké 
v Plzni hrát. Škodovka je pověstná svou agresivní hrou 
i bouřlivou kulisou na stadionu. Body se tu nezískávaly lehce. Ale Plzeň jsem poznal poprvé už v roce 2005 při mistrovství světa do 18 let.
A znám i pár kluků – Joža Baleje nebo Jána Sýkoru.

Konzultoval jste své rozhodnutí jít do Škodovky i s nimi?
Jankovi jsem volal a slyšel jsem jen chválu. Na město, zázemí klubu, fanoušky a vůbec na celý tým. O to bylo moje rozhodování snazší.

Koukal jste přitom na tabulku české extraligy, v níž se Indiáni začali drát vzhůru až nedávno?
Pořadí extraligy sleduji asi čtrnáct dní a i když je teď Plzeň pátá, tak je tabulka pořád nesmírně vyrovnaná. Mezi celky jsou minimální rozdíly a je třeba dál bodovat. K tomu bych chtěl přispět.

Nyní se sice rozstřílel váš krajan Ján Sýkora, ale i od vás se čeká, že budete dávat góly nebo je alespoň připravovat pro spoluhráče. Počítáte s tím?
Jsem na to připravený. Teď potřebuji hlavně začít zase pravidelně hrát a věřím, že se dostanu znovu do té pohody, jako jsem byl předtím. Doufám, že všechno bude OK a dojdeme s Plzní co nejdál.