Mladí Indiáni kralují hokejové extralize mladšího dorostu. Soutěž aktuálně vedou o deset bodů, když v sezoně prohráli zatím jen třikrát.

Při posledním utkání s Libercem ale přišla porážka, která ukončila výtečnou sérii osmnácti vyhraných zápasů v řadě. Nejen o ní se v rozhovoru rozpovídal přísný a náročný hlavní trenér družstva Petr Vojan.

Před zápasem s Libercem jste vyhráli osmnáctkrát za sebou, jaké to bylo?
Je vždy příjemné mít v zádech sérii výher, natož takhle dlouhou. Odráží to dlouhodobou kvalitní práci celého týmu, navíc to buduje určitou důvěru hráčů v to, co trénujeme a vůbec jak pracujeme v celém tréninkovém procesu. Na druhou stranu to má i nevýhody, třeba to, že hráči mohou podlehnout dojmu, že už nemusí pracovat tak tvrdě, jelikož se pořád vyhrává.

A právě k tomu směřuje má další otázka – jak těžké bylo udržet hráče, aby neusnuli na vavřínech?
Myslím si, že jsme s kolegou Janem Snopkem velmi nároční trenéři. Po hráčích vyžadujeme vždy stoprocentní práci v zápasech i při trénincích. Samozřejmě jsme v průběhu té série museli nejednou přistoupit k důraznějším řešením, když měli hráči tendence polevit.

K jakým řešením myslíte?
Několikrát jsme třeba „dohrávali" vítězné utkání druhý den na tréninku. Nelíbilo se nám nasazení mužstva v části zápasu, a tak jsme to jednoduše řečeno dobruslili. Kluci musí vědět, co je k takovým výkonům dostalo, a v tom pokračovat. Nesmí si myslet, že to půjde samo dál celou sezonu, to by byl začátek konce.

Proč série skončila? Co vám v Liberci nevyšlo?
Je třeba uznat kvality soupeře, protože mají velmi vyspělý tým. Nám úplně podle představ nevyšel začátek zápasu, ale od poloviny utkání jsme postupně přebírali otěže a hlavně ve třetí třetině jsme byli lepší. Několikrát jsme mohli zlomit nerozhodný stav na svou stranu, ale šance jsme neproměnili. Tři minuty před koncem jsme dostali trošku smolný gól na 1:2, když jsme sami poslali soupeře do šance a tím i do vedení po odrazu kotouče od rozhodčího. Ale hned po zápase jsme klukům zdůraznili, že nám zápas neprohrál ten odraz, ale naše špatná hra. Je dobře, když si kluci uvědomí, že štěstí přeje připraveným. Ve hře nám v tom utkání chyběla pokora, obětavost a vlastně všechny ty malé věci, které dělají velké výkony. Jsme zase zpátky na zemi, což je dobře.

Sešel se vám v mladším dorostu kvalitní ročník?
Ta cesta je ještě velmi dlouhá, někteří hráči a hlavně jejich rodiče si to ale neuvědomují. Mám pocit, že je do spousty věcí musíme doslova tlačit. Chybí konkurence, ale i to samozřejmě patří k naší práci. Někdy by se však hodilo sundat klapky z očí a uší a vnímat vše tak, jak to je. Je třeba vidět a uznat, kde má dítě limity. Spousta rodičů je ukřivděná a nechce přijmout pravdu o výkonnosti svého syna. Každý má v týmu nějakou roli. Některé naše kroky pro ně mohou být nesrozumitelné, ale musí nám věřit.

Jaké máte aktuální cíle?
Stále stejné. Chceme hráče naučit všemu, co v daném věku a stádiu výkonnosti potřebují pro přechod do další kategorie. Naučit je na sobě pracovat, rozvinout morálně volní i osobnostní vlastnosti. Pokud to dokážeme, dostaví se výsledky. Kluci si sami před sezonou stanovili cíl postoupit na závěrečný turnaj o mistra. Pokud budou pracovat jako nyní, může se to podařit.

Dovedete si představit, že z některých hráčů vyrostou extraligové opory?
Ano, myslím, že v týmu je kvalita a talent. Ale jak už jsem uvedl, cesta je ještě velmi dlouhá. Ti kluci, kteří momentálně dominují, mohou za pár let úplně vyhasnout a naopak. Je třeba tvrdě pracovat, nezranit se, nepodlehnout lákadlům doby a věku. To vše bude hrát roli.

Michal Belšán