Součást přípravy hokejové Škody Plzeň, kterou absolvoval i staronový člen týmové defenzívy David Kvasnička. Jednadvacetiletý rodák z Radnic na Rokycansku se do mateřského klubu vrátil po roce ve Vítkovicích.

Jaké to je vracet se do známého prostředí?

Přijde mi, jako by to bylo jen pár dnů, co jsem z Plzně odešel. Na zimáku i jinak je všechno stejný. Jako by ani neutekl rok.

Neobával jste se, jak váš návrat vezmou spoluhráči?

Z přivítání v kabině jsem byl trochu nervózní, ale vše proběhlo v pohodě. Kluci mě příjemně překvapili.

Po letech v plzeňské Škodovce jste stál o změnu. Jaká byla?

Poznal jsem zase něco jiného a můžu si z toho dost vzít. Hlavně první půlrok ve Vítkovicích byl dobrý. Dostával jsem prostor na ledě, chodil jsem na přesilovky i na oslabení. Jenže pak na nás dolehla krize, přibývalo porážek, změnili se trenéři a celé se to otočilo. Po novém roce jsem už téměř nehrál.

Sehrálo v tom roli i vaše zranění z loňského listopadu?

Nějak ano, ale spíš jak se nám nevedlo, tak se často měnila sestava. S nástupem nových trenérů se udělaly i nějaké hráčské výměny a šlo to už jen z kopce.

Nezranil jste se zrovna v utkání se Škodovkou?

Jo. Hrálo se ve Vítkovicích, prohráli jsme 0:5 a já snad první nebo druhé střídání padl do střely a puk mě trefil do ruky. Střílel Vojta Budík. Už jsme to několikrát probírali, on se mi omlouval a já to beru, protože jsem do té rány šel blbě.

Ve Vítkovicích jste ale nebyl jediným hráčem původem z Plzně…

To ne. Byl tu Honza Schleiss a později přibyl Míra Indrák. Honza mi na začátku hodně pomohl, ukázal co a jak. A hlavně jsem nebyl jediný, kterému by se smáli, že mluví „plzeňsky“ (úsměv).

Jaké to pro vás bylo hrát proti Indiánům?

Hrozné. Hlavně první zápas v Plzni. Byl jsem tu od žáků a najednou jsem poprvé v kariéře mířil do šatny hostů. Nastoupit na led jako soupeř nebylo příjemné.

Když jste ve Vítkovicích dostal výpověď, byl tak pro vás návrat do Plzně jasnou volbou?

Úplně ne. S agentem jsme všechno dlouho zvažovali a pak jsme se takhle rozhodli.

Ačkoliv patříte k mladším hráčům, v extralize máte už něco odehráno a bude se od vás víc čekat. Počítáte s tím?

V přípravě jsem pořád druhý nebo třetí nejmladší bek, ale je fakt, že s áčkem absolvuji už asi čtvrtou letní přípravu. Takže asi budu brán jako ten zkušenější.

Probíhá kondiční příprava tak, jak jste jí znal předtím?

Co si vybavuji, tak i před dvěma roky vedl tréninky na suchu Jan Snopek. Takže je to určitě stejně náročné. Možná je to jiné kvůli koronaviru. Nemůžeme do posilovny, společně do kabiny a tak.

Plzeň angažovala do obrany také Švéda Viktora Langa a Matěje Stříteského, čímž se zvýší boj o místo v sestavě.

S tím počítám. Po návratu mě ani nepadalo, že bych měl místo mezi šesti beky dopředu jisté. Vím, že o něj musím zabojovat a že se ukáže až v zápasech.